Proč nevěřím novinářům

13. prosince 2019 v 18:39 | Petr Štolfa |  Písmenkování
V době reálného socialismu, v druhém ročníku studia, po ukončení zkráceného zimního semestru jsme byli nečekaně navezeni do automobilky v Mladé Boleslavi.
Nevím co k tomu dalo podnět, asi se v plánovaném hospodářství, něco naplánovat nepodařilo.

Absolvovali jsme asi čtrnáctidenní brigádu. Většina z nás pracovala na montážní lince.
Jura, tam navážel vysokozdvihem součásti. Práce se mu líbila. Zvlášť byl unesen tím, jak byl vozík použitelný i pro negramotné pracovníky. Jeho dvě rychlosti byly totiž označeny symboly želvy a zajíce.

Ještě na zpáteční cestě u strýce v Praze jsem sledoval televizní noviny.
V kratičké reportáži jsem poznal Jirkovu tvář. Slova, která jsem slyšel, byla ale k neuvěření:
"Pracoval jsem s výrobní dokumentací. Praxe v automobilce mi proto pomohla značně ve studiu."
Myslím si, že praxe v dělnických profesích je pro budoucího inženýra a možná i vedoucího pracovníka, rozhodně přínosem. Konečně, na tomto principu byla postavena pracovní kariéra lidí u Tomáše Bati.

Když jsem se Jury později ptal, co to bylo? Odpověděl mi přibližně toto:
"Bavili se se mnou asi půl hodiny, a ptali se mě na všechno možné, na školu, i na osobní život. Potom s toho sestříhali to, co jsi viděl"

Mechanismus a důvod mnohých lží jsem v pozdějším životě pochopil.
Proč ale vznikla tato, v údajné zemi proletariátu, podle mě naprosto zbytečná novinářská lež, nechápu dodnes.

Od té doby jsem novinářům nevěřil. Zůstalo mi to.
Myslíte, že jim dnes křivdím?

Obrázek stažen z internetu.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama