close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2019

PF 2020

19. prosince 2019 v 10:45 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Opět končí rok.
A ty co přijdou, uplynou také.




Střet zájmů

17. prosince 2019 v 16:30 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Každý politik především hájí svoje zájmy.
Takže, vlastně v žádném střetu zájmů být ani nemůže.

Neumím si moc představit, že by se jakýkoliv člověk jen tak vzdal svého majetku, ať už je jakýkoliv a jakkoliv ho nabyl.
Je-li zrovna politikem, a je-li o to společností požádán, učiní sofistikované právní tanečky po kterých přestane majetek vlastnit.
Převod ale jistě obsahuje klauzuli, podle které je po ukončení mandátu majetek opět jeho.

Každý politik především hájí svoje zájmy.
Obávám se, že nelze od žádného o moc víc očekávat.
Je dobré sledovat, jestli udělá také něco málo pro ty kteří ho volili. Nikoliv z ušlechtilosti, ale jen proto, aby pro něj mohlo dále platit:
Každý politik především hájí svoje zájmy.

Já, jako řadový občan mám jedinou možnost.
Chodit k volbám!
Zatím tu možnost mám. Žiji proto v demokracii.
Při více než osmdesáti procentní účasti v každých volbách, lze "statisticky" prohlásit, že výsledky voleb vyjadřují vůli všech.
Není to jednoduchý úkol.
Je potřeba být vytrvalý a věnovat tomu čas!

Brblat u piva, psát sprostoty na "sociálních" sítích, mávat mávátky a vyřvávat v ulicích, hloupě napadat každého kdo se mi nelíbí, zavádět cenzuru, nebo dokonce omezovat volební právo, není dobrá cesta.

Obrázek stažen z internetu.




Proč nevěřím novinářům

13. prosince 2019 v 18:39 | Petr Štolfa |  Písmenkování
V době reálného socialismu, v druhém ročníku studia, po ukončení zkráceného zimního semestru jsme byli nečekaně navezeni do automobilky v Mladé Boleslavi.
Nevím co k tomu dalo podnět, asi se v plánovaném hospodářství, něco naplánovat nepodařilo.

Absolvovali jsme asi čtrnáctidenní brigádu. Většina z nás pracovala na montážní lince.
Jura, tam navážel vysokozdvihem součásti. Práce se mu líbila. Zvlášť byl unesen tím, jak byl vozík použitelný i pro negramotné pracovníky. Jeho dvě rychlosti byly totiž označeny symboly želvy a zajíce.

Ještě na zpáteční cestě u strýce v Praze jsem sledoval televizní noviny.
V kratičké reportáži jsem poznal Jirkovu tvář. Slova, která jsem slyšel, byla ale k neuvěření:
"Pracoval jsem s výrobní dokumentací. Praxe v automobilce mi proto pomohla značně ve studiu."
Myslím si, že praxe v dělnických profesích je pro budoucího inženýra a možná i vedoucího pracovníka, rozhodně přínosem. Konečně, na tomto principu byla postavena pracovní kariéra lidí u Tomáše Bati.

Když jsem se Jury později ptal, co to bylo? Odpověděl mi přibližně toto:
"Bavili se se mnou asi půl hodiny, a ptali se mě na všechno možné, na školu, i na osobní život. Potom s toho sestříhali to, co jsi viděl"

Mechanismus a důvod mnohých lží jsem v pozdějším životě pochopil.
Proč ale vznikla tato, v údajné zemi proletariátu, podle mě naprosto zbytečná novinářská lež, nechápu dodnes.

Od té doby jsem novinářům nevěřil. Zůstalo mi to.
Myslíte, že jim dnes křivdím?

Obrázek stažen z internetu.



Otázky

11. prosince 2019 v 11:22 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Za pomoc mám poděkovat.
Vždy, kdy mi pomůže, někdo, jehož preferované životní hodnoty se blíží tím mým.
Na tom se většina lidí shodne.

Mám poděkovat za pomoc darebákovi?
Darebákovi, který zradil všechny se kterými se v běhu času kamarádil?
Darebákovi, který raboval a vypálil vzdáleným příbuzným dům a nešetřil ani jejich životy?
Darebákovi, který mi pomáhá jen kvůli tomu, aby si zachránil krk?
Darebákovi, který se dosud rval s mými přáteli, kteří mi pomohli výrazně víc než on?

Podle mého vidění světa, ano.
Klíč od domu mu ale rozhodně nedám, a ani na čaj ho nepozvu.

Mohu si položit i další otázky:
Kdo je můj pomocník?
Je to darebák, nebo hrdina, kterého život nemilosrdně chytil pod krkem?
Měl právo stát se tím čím se stal?
A co vlastně chtěl?
Mám já, právo ho soudit, když jsem nechodil v jeho botách?

Pokud si budu klást tyto a další otázky, a trpělivě na ně hledat odpovědi, budu vědět podstatně víc než přihlouplí křiklouni, ale asi to pro mě nic nezmění na tom, že:
Za pomoc mám poděkovat.

Je na zváženou, učiním-li tak zdvořilou, chladnou úklonou hlavy, podáním ruky, pamětní deskou, nebo sochou v nadživotní velikosti.

Obrázek stažen z internetu.

191208 Vlakem do Židlochovic

8. prosince 2019 v 20:24 | Petr Štolfa |  Bylo
Po dlouhé době byla slavnostně obnovena osobní vlaková doprava do Židlochovic. Trať vznikla původně jako vlečka do místního cukrovaru s pozdějším zavedením osobní dopravy.
Když byla osobní doprava zastavena a noví francouzští vlastníci cukrovarů u nás tato zařízení systematicky zdecimovali, domníval jsem se, že koleje budou brzy vytrhány.
Nestalo se tak!
Nádražní budova byla opravena a já věřím, že najde svoje využití.
Minimalistické nádražní kolejiště společně s opravenou tratí a upraveným napojením na hlavní trať v Hrušovanech, má odlehčit dopravě po silnici mezi Židlochovicemi a Brnem.

Kolejím sláva!
S nimi bylo a bude, fajn.

Článek včetně videa a odkazu na fotky na Rajčeti, jsou na mém profilu na Facebooku:
Petr Štolfa



Pro a proti

7. prosince 2019 v 12:54 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Společnost je rozdělena. Nevidím v tom nic tragického, protože společnost je rozdělena vždy. Třeba, Sparta a Slávie. Platí to samozřejmě také v zásadnějších věcech.
Jen společně v jednom šiku, jak pravila dobová píseň, naší předci budovali republiku.
A nějak zvlášť to nedopadlo.

Dnes jedni hledí na člověka jako na bytost ve všech provedeních, z hlediska všech jeho parametrů, jako na jedince rovnocenného. Je proto hanebné, jakékoliv odlišnosti skupin, nebo jedinců, jen zmiňovat.
Rozumím této snaze. Na konci mnohého rozlišování jsou vidět vyhlazovací tábory.

Dnes jiní lidé hledí na člověka jako na bytost ve všech provedeních, z hlediska všech jeho parametrů, jako na jedince, nebo skupiny, významně se lišící. Je proto nebezpečné, agresivní odlišnosti ignorovat.
Rozumím této snaze. Na konci vidím velkého dřevěného koně, za hradbami obléhaného města.

Jak ale zabránit tomu, aby na odlišné padl nespravedlivý trest, a sami jsme dokázali uhájit naši zem pro sebe, návod nemám.

Možná, že pro začátek by stačilo omezit sprosté a podlé útoky na protistranu, a víc se zamýšlet nad tím co vlastně lidé s jiným názorem dělají.

Obrázek stažen z internetu.



Matika

5. prosince 2019 v 14:25 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Na střední i vysoké škole jsem měl štěstí na báječné učitele matematiky.
Chodit pravidelně do školy byla na střední škole povinnost, na vysoké, tak nějak na půl.
Přesto na matice jsem nechyběl. Nejen pro to, že její obstojné zvládnutí bylo klíčovou podmínkou pro pochopení mnohého dalšího, ale přednášející vykládal předmět jako jakési dobrodružství, plné překvapivých, ale zcela logických zvratů.

Jsem bohužel opět nemocen.
A tak sedím více za počítačem. Už jsem cestoval po různých železnicích světa, hleděl z kabiny strojvůdce na koleje různých tratí v české republice i jinde. I nějaká děvčata se mi proběhla na obrazovce monitoru. Zhledl jsem mnohá videa s tématikou servisu jízdních kol, od mladého hocha, který svojí věci skvěle rozumí. Moje oblíbené skladby mi již jdou naproti, jen co otevřu příslušnou stránku.

Navštívil jsem také přednášku z matematiky, přednášejícího, který, ač ve středním věku, zůstane vždy mladý. Vzpomněl jsem si na svoje učitele, a uložil si odkazy na jeho další přednášky.

"Učení v mládí, rytí do kamene. Učení ve stáří, psaní do písku", praví dávná moudrost.
Kámen, do kterého jsem v mládí tesal, někdy ne úplně pečlivě, protože jsem byl příliš rozptylován druhým pohlavím a jinými věcmi, již dost ohladil pouštní vítr.
No nic, beru do ruky klacík a píšu.

Obrázek stažen z internetu.