Říjen 2019

191027 Soběšice

27. října 2019 v 22:55 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Že je den zalitý sluncem příjemnější než mlha, se s vámi, milí čtenáři asi shodnu.
Nicméně i den zamlžený, trochu smutnější, snad i depresivnější má svůj půvab.
Chybí mu letní rozjásanost, a vyžaduje pečlivěji se obléct.
Když jsem se po absolvování dvou kopců, což já většinou moc nevyhledávám, vrátil domu, za oknem se trošku poťouchle, ukázalo sluníčko.
Přesto:

Bylo fajn.

Článek včetně trasy a fotek je v mojí skupině na Facebooku:
Na kole a běžkách.


191026 Macocha

27. října 2019 v 22:52 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Již asi po čtyřicáté se konala pod hlavičkou Favoritu Brno jízda na Macochu, pojatá jako závěrečná jízda uplynulé cyklistické sezony. Ta letošní patřila mezi ty, které počasí přálo.
Ze závěrečné části Suchého žlebu dříve nebyla silnice k hornímu můstku na Macoše vidět. Bohužel stromy zde rostoucí, prořídly tak, jako řady nás cyklistů, kteří jsme se zúčastňovali prvních ročníků. Nás sice nezmáhá kůrovec, ale čas vykonává stejné dílo. Dobré na tom je , že naše řady jsou zaplněny dostatečné mladou krví. Se stromy je to zatím horší.
Krátké kalhoty, a dres s krátkým rukávem, které jsem si vezl pro případné převlečení, jsem sice nevyužil, nicméně i tak:

Bylo fajn.

Článek i s odkazy na trasu a fotky jsou v mojí skupině na Facebooku:
Na kole a běžkách.



Vídeň

24. října 2019 v 23:39 | Petr Štolfa |  Písmenkování
V době přechodu z dětství do mládí, v době kdy jsem dostal od rodičů první opravdu slušné silniční závodní kolo jsem se chtěl na tomto kole podívat do Vídně.
V paměti mi zůstala návštěva Vídně a okružní jízda vlakem po Rakousku, kterou jsem absolvoval s mámou v roce 1967.
Jeden den z Brna do Vídně, přespat a druhý den opět domů.
Nic mi v tom nebránilo. Ujet na kole během dvou dní 300 km byla snadno dosažitelná meta. Ve Vídni jsme měli velmi vzdálené příbuzné.
Ale něco přece. Zmíněné kolo jsem si šťastně vedl domů až někdy v roce 1975.
Takže nic.
Ne rozhodně nechci tvrdit, že by mi nepřivezlo do života spoustu radosti. To ne, ale něco málo z dávné touhy ve mně zůstávalo.

Za chvíli to bude třicet let co jsem mohl svůj sen uskutečnit. Ve Vídni na kolech, které jsme si ovšem do Vídně přivezli autem, jsme byli během svobodnějšího času několikrát.
Ale z Brna do Vídně a zpět jsem nikdy nejel. Nějak jsem pozapomněl.
V poslední době se přání vrací.
Mám nové kvalitní silniční kolo, vybavené tak, že mohu bez problémů vést s sebou potřebné věci na dva dny, byť moje potřeba věcí nezbytných a těch o kterých si to myslím, dost stoupla.
Z Brna do Vídně vede cyklostezka!
Letos už asi ne. Tak příští rok!

Bude?
Chtěl bych, aby bylo. Tak trošku, jako symbol.

Obrázek stažen z internetu.

191020 Brána nebes

21. října 2019 v 22:34 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

V neděli jsem se zúčastnil výletu, který pod hlavičkou Favoritu organizovala Lenka a Josef.
Po cestě nás postupně ubývalo, a z Ořechova jsem se domů vracel sám.
Přesto, že Rajhradem poměrně často projíždím, místní benediktinský klášter navštěvuji zřídka. Je dobré se občas zastavit a odbočit s rutinní cesty! Skácelovy verše, nebo fotky které jsou součástí právě probíhajících výstav i celková podzimní atmosféra stavby stojí za zastavení, a snad pro ty, kdo jsou zvykli tak činit, i za zamyšlení.

Také návštěva poněkud ponuré zříceniny kláštera Porta Coeli, byla příjemným doplnění šlapání.
Prožili jsme hezký den, a z hezkých dnů je šance složit hezký život. Možná hezčí než byl život řádových sester v klášteře, které, jak potvrdil rozbor jejich kostí, před branou do nebes nemuseli ve zničujícím trvalém chladu příliš dlouho čekat.

Nám, bylo fajn.

Článek i s odkazy na moji trasu a fotky je v mojí skupině na Facebooku:
Na kole a běžkách


191019 NPR Lednické rybníky

16. října 2019 v 19:32 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

S Janou jsme se minulou sobotu shodli, že podzim bude nejbarevnější asi za týden.
A protože se nám zastávka v Národní Přírodní Rezervace Lednické rybníky líbila, chceme ji zopakovat. Vzhledem k tomu, že v rezervaci je zapovězen pohyb na kole, počítejte i s chůzí a zvolte proto vhodnou obuv!
Tentokrát nebudeme nikam uhánět, ale užijeme si kochání a fotografovaní. Kilometrů nebude příliš mnoho.
Do/z Břeclavi pojedeme vlakem.
Termín: sobota 19.10.2019
Bude fajn.

A jak bylo?
Jana, Lída a jsme se úspěšně dopravili do Břeclavi odkud jsme v podstatě podle plánu pokračovali k našemu hlavnímu cíli. Jsem rád, že jsme na popud Jany obkroužili Prostřední rybník.
Děvčata mi zase na oplátku dovolila čučet na koleje na hrázi mezi Prostředním a Mlýnským rybníkem, a fotit si je. Zaujaly mě patníky osazené pravděpodobně již před stavbou trati. Naši předci uměli a měli smysl pro detail. Také zbytek kameny dlážděné silnice v trase nynější červené turistické značky svědčí o fortelu tehdejších dlaždičů.
Podzim v NPR opět trochu poskočil. Fotili jsme do sytosti, a užívali si krásného dne.

Bylo fajn.

Článek včetně odkazů na trasu a fotky je v mojí skupině na Facebooku:
Na kole a běžkách



Diktátoři

10. října 2019 v 16:07 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Nedávno zesnulý umělec byl oceňován všemi režimy, které zažil. Chce si mi napsat, zejména v souvislosti s prostocviky některých našich soudobých politiků, ošklivé "Chléb a hry", ale na druhé straně byly nepopiratelné jeho kvality umělecké i lidské.
Je-li v životě nutné být statečný i v běžných občanských věcech, a svobodná umělecká tvorba mezi takové statky jistě patří, je to hanbou režimu nikoliv jednotlivce.

Jiný umělec, a nepopírám že ho mám rád, je v současné době terčem křiku nýmandů a lidí beze jmen: "Přijmout od diktátora ocenění, fuj kde to jsme!" Chápu, že tito lidé neznají jména Bulat Okudžava, nebo Vladimir Vysockij. Ani neznají spojitost tvorby těchto lidí s člověkem jehož dílo a překlady písní nejen hladí po duši, ale nutí i k zamyšlení.

Chápu, společenská schizofrenie je rozšířená choroba, a pravidlo: "Padni komu padni", je pro mnohé jen řetězec písmen.
Chápu, ale je mi z toho smutno.

Obrázek stažen z internetu.





191012 Břeclav

9. října 2019 v 18:33 | Petr Štolfa |  Bylo
Pravidelnou jízdu k mušovskému kostelíku chci pro tentokrát pozměnit jízdou do Břeclavi, tak jak jsme se na tom domluvili s Radkem, Jozefem a Mirkem.
Z Břeclavi pojedeme zpět do Brna vlakem.

Pojedeme buď přes Lednici nebo přes Mikulov.
Vzhledem k povrchu cest, a tomu že, fyzika není právo a odrbat zde není možno nic, je silniční kolo lepší varianta, než kolo horské.
Ale ani účastníky na kolech se silnějšími gumami nebudeme na srazu odhánět kamením.
Termín: sobota 12.10.2019
Bude barevně a fajn.

A jak bylo?
Naši doposud vždy jen pánskou společnost ozdobila tentokrát Jana.
Soutok, kde jsem dopoledne fotil, byl tentokrát pod lehkým mlžným oparem.
Ale již před Vranovicemi nás začalo provázet sluníčko.
Přesto, že my chlapi, v marné snaze vrátit mládí, jsme si po silnici hráli na závodníky, a Jana rozumně tuto část cesty absolvovala volnou krajinou, prožili jsme společně hezký den.

Děkuji Janě, že mě s ženským taktem přesvědčila, absolvovat prohlídku podzimního lednického areálu, i když já na silničním kole jezdím mimo zpevněné cesty velice, velice nerad.

Bylo fajn.

Článek i s odkazy na trasu a fotky jsou v mojí skupině na Facebooku:
Na kole a běžkách.


191006 Mušov

6. října 2019 v 22:42 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Minule jsem jel naši pravidelnou jízdu, na dohled ke kostelíku v bývalé obci Mušov sám s Radkem.
Tentokrát jsem několikrát partnery vystídal, a čát trasy jsem jel i s Jozefem a Mirkem.
Podzim pokračuje ve svém díle, ale přesto parková dráha v Olympii měla svoje cestující.
Ani tentokrát jsem nezapoměl přidat další fotku soutoku Svratky a Svitavy do svého časosběrného souboru.

Bylo fajn.

Článek i s odkazy na mapu a fotky jsou na Facebooku v mojí skupině:
Na kole a běžkách


Stařec v síti

2. října 2019 v 16:45 | Petr Štolfa |  Písmenkování
V dobách národního obrození by mě titulovali ctihodný kmet.
Necítím se tak, nicméně rodný list nelže.
Ženy se mi pořád líbí jako za mlada, byť při pohledu na ně, víc než nastupující tělesná odezva, se dostavují jen myšlenky proč to vlastně dělám.
To by naplňovalo i definici starce zbytkově vilného, ale název článku by byl příliš dlouhý.

Chápu, že svět se nekazí, jen proto, že přestává být mým světem.
Přesto nevyhledávám příliš společnost mladých lidí. Dokážu být bez jejich společnosti, a nesnažím se jim křečovitě podobat.
I když je mnohdy pozorně vnímám, konečně jako každého, kdo něco rozumného koná, cítím se příliš unaven jim složitější věci říkat, i kdyby omylem projevili zájem.
Když mě na kole rozdílem třídy předjíždějí, říkám si, že mnozí moji vrstevníci jsou na tom podstatně hůř. Pěkná, kvalitní kola která sedlám mi tento nedostatek dostatečně kompenzují.

Byl jsem měsíc nemocen a tak jsem častěji navštěvoval tajemný svět důmyslně propojených počítačů.
Klipovité, povrchní vnímání světa, tendence plést si příčinu a následek. Vzteklé řešení pseudoproblémů. Protivná snaha mluvit do všeho, zejména do toho o čem nemám absolutně páru. Sprostota, právě vylezlá z kanálu. Hrůzná, degenerovaná čeština. Naivní představa o fungování světa.
To jsou skutečnosti, které virtuální svět převážně mladých lidí na sociálních sítích v míře vrchovaté nabízí.

Ale i jiné věci lze u mladých spatřit. Možná je potřeba více hledat, protože pro bulvár tito lidé nejsou zajímaví.
Snahu, možná zbytečnou a naivní, blbé věci napravovat. Lásku ke zvířatům a občas dokonce i k lidem. Radost z drobných věcí, které život přináší. Textíky psané svěží duší. Věci veselé a vtipné. Zápal pro svoji každodenní práci.
Existují mladí lidé, kteří pilně pracují v mnoha náročných profesích. Mnohdy úspěšně budují svoji vědeckou nebo pracovní kariéru, která přináší již v jejich věku konkrétní výsledky.
Tito lidé ale pravděpodobně svůj čas nemarní výkřiky do mlhy na sociálních sítích.

Sláva!
Svět se nemění.
Lidé jsou stále nějací ale i onací.
A proto, ještě pořád:

Je fajn.

Obrázek stažen z internetu.