Padlý

1. března 2019 v 21:48 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Nejmenovaná moderátorka se svým publikem dovádí na obrazovkách televizorů.
Hrůza debat, řízených touto ženou, která se většinou snaží, vyrobit za každou cenu senzaci, je zakleta v nezvládnutí svoji profese.
Důsledkem je hádka zúčastněných, připomínající hádku trhovců o vlastnictví uprchlé husy.
Ale fuj, fuj. Jistě by jsi to nedokázal lépe!
Inu, obávám se, že ano.
Ale o to nejde, jen jsem si musel šťouchnout.

Tentokrát bylo téma:
Účast našich vojáků v zahraničních válkách. Tedy, zase fuj!
Chtěl jsem samozřejmě napsat novořečí, misích.

Hovor se zmítal kolem statečnosti.
Ponechám otázku statečnosti stranou.
Vojáci nacistického Německa ji na frontách projevovali také.
Vnímám ale jako obrovské štěstí, vykoupené z velké části životy těch, na které doba žádá plivat, že svůj boj nakonec prohráli.

Také se mluvilo o naší, tentokrát bojující, námezdní armádě jako takové.
Středověký verbíř opilému vesnickému chasníkovi v šenku tvrdil, že život vojenský je život veselý.
Většinou to bylo jinak.
Ale možná se mýlím.
Tedy ne v tom jak bojující voják mnohdy dopadne, ale v tom, že je vůbec se zbraní v cizí zemi.

A to je věc, o které se zmínit chci.
Voják ve válce se smrtí musí počítat.
Je to tak, ale matce padlého bych to říct nedokázal.

Obrázek stažen z internetu.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama