Kočka

1. října 2018 v 14:20 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Přicházela do postele, a vždy mi olízla nos.
Stulila se mi potom většinou na prsou a začala silně příst.
Někdy mě také jen takto pozdravila a šla si dál svoji cestou.
Kočky jsou své. To je to, co mám na nich nejvíc rád.
V dobách kdy jsem chodil do zaměstnání, přicházela v přesnou hodinu a začala příst.
Slyšel jsem ji ve snu, většinou jsem si pomalu uvědomoval, že je čas vstávat.
Lepší budík jsem nikdy neměl.

Včera odešla.
Ležela mi na nohou, hladil jsem ji, a ona nakonec nebyla.
Naše druhá černá kočka mi už nos nikdy neolízne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alena P. | 1. října 2018 v 16:22 | Reagovat

To je sice smutné, ale nikdo ti nevezme krásné zážitky se společných chvilek. Kočičí vrnění je relaxační a věřím, že léčí. Když si člověk s kočkou rozumí, ona ho odměňuje zvláštní náklonností. Pořád doufám, že ještě přijde vhodná doba, abych si mohla nastěhovat domů kotě. Ale je to i zodpovědnost, a tak zatím odolávám.

2 Petr Štolfa | 1. října 2018 v 18:52 | Reagovat

Prožila dlouhý život a zážitku je velmi mnoho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama