Vítězství nad Neumannem

12. června 2018 v 23:09 | Katka Petrošová |  Písmenkování
Usilujeme-li o něco, je důležité dávat si postupné, snadno splnitelné cíle. Potěšení ze splněného úkolu působí vždy motivačně a člověk nemusí příliš často hořekovat nad nesplněným úkolem.

Když jsem se před dvěma lety dostala ke střílení, hned jsem zatoužila chodit na závody. Soutěživá povaha se zkrátka projevuje všude. A jakmile jsem začala chodit na závody, zatoužila jsem vyhrávat. Nedá se nic dělat, nemůžu za to. Ovšem ač jinak optimistka a snílek, přistupuji k tomuto přání realisticky a nečekala jsem a nečekám, že vyhrávání přijde hned. Zatím mám radost, když mám na závodech z jednotlivé disciplíny či v celkovém součtu víc bodů než minule (a více než Petr) nebo když mohu na svých terčích vypozorovat lepší soustřel.
Stupně vítězů jsou na našich závodech ve střelbě z malorážové pistole obsazovány doslova hrstkou závodníků a medaili nejhodnotnější si vždy (tedy za předpokladu, že se závodu zúčastní) odnáší Michal Neumann. Vyhrává s nenucenou elegancí a blazeovaně své výkony komentuje a udílí rady ostatním, poukazuje na kvalitu své zbraně a až jakoby v druhé řadě na své schopnosti. Podotýkám, že v této blazeovanosti není ani stopy po nadřazenosti, jako tomu u jiných (často mnohem méně schopných) lidí v podobných situacích bývá.
Přesto jsem se už mockrát neubránila snivé představě, jaké by to bylo a co by Michal asi říkal, kdybych nad ním jednou zvítězila. Já, která střílím jen pár let a na střelnici chodím v teniskách a červeném tričku.
Včera jsem se dočkala svého dílčího cíle. V mířené střelbě na přesnost, první disciplíně celých závodů, jsem byla 8., zatímco Michalovi připadlo dělené 9.-11. místo. Rozdíl v nástřelu byl sice jen jeden bod, ale radost jsem měla ohromnou. Také Michal zaregistroval, kdo všechno se dostal před něj, a protože u mě to asi nečekal, neopomněl vzniklou situaci komentovat. "Jak to, že máš mířenou lepší než já," zazněla otázka, a když jsem reagovala potěšeným úsměvem, dostalo se mi ujištění, že na tom není nic k smíchu. Bylo, a jak. I když jsem nakonec byla až osmnáctá (a Michal samozřejmě první), dílčí cíl byl splněn. A mám pocit, že jsem konečně začala být brána jako střelkyně, která si jen nehraje, ale mohla by i něco dokázat.
A cíl na příště? Být lepší ve dvou disciplínách. První možnost mám 2. července.

Obrázek stažen z internetu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama