Červen 2018

180630 Mušov

30. června 2018 v 22:18 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Radek, Jozef a jsme si opět zopakovali v sobotu 30.6.2018 oblíbenou jízdu na silničních kolech, z Brna ke kostelíku v bývalém Mušovu, a zpět.

A jak bylo?
Užili jsme si opojný pocit, že kolo jede samo.
Bohužel jen po dobu jízdy na jih. Mám podezření, že docela silný severní vítr, byť jsme potají doufali v opak, při zpáteční cestě, ještě zesílil.
Nedalo se proto nic jiného dělat, než mimo naší obvykle hospodské pauzy v Iváni, zařadit ještě jednu v Rebešovicích
Přesněji, udělali jsme si ji Radek a já, protože Jozef se nenechal zdržet od sledování fotbalu.
Přes vytrvalé, řekl bych až zlomyslné funění krále vichrů:

Bylo fajn.

Trasa:
Fotky:


180617 Olomouc

18. června 2018 v 9:18 | Petr Štolfa |  Bylo
Šprýmující navigace v mém mobilu ráno tvrdohlavě nabízela místo cesty do Olomouce autem, jízdu na kole, s odhadovaným časem něco přes pět hodin. Přesto jsme původní volbu dopravního prostředku zachovali, i když celkový čas od mého ranního vstávání až do vypnutí motoru v cíli cesty byl hodin přibližně šest.
Počáteční jízdu Bezručovými sady jsme spojili s návštěvou botanické zahrady, kde se Květa a Lída věnovaly obhlídce všeho kvetoucího, vonícího a barevného.
Také jsem strávil vyměřený čas více než příjemně. Poslední co jsem viděl před usnutím na lavičce bylo řidítko koloběžky proti obloze.
Když mě Květa budila a ptala se mě, kde koloběžku mám, byl jsem poněkud nepříjemně překvapen, že zmizela, ale došlo mí, že ji Lidka schovala. Nicméně při další spací zastávce jsem ji raději zamkl.
Nemohli jsme vynechat ani obhlídku orloje. Strávili jsme tak příjemný den.

Bylo fajn.

Trasa:
Fotky:


Vítězství nad Neumannem

12. června 2018 v 23:09 | Katka Petrošová |  Písmenkování
Usilujeme-li o něco, je důležité dávat si postupné, snadno splnitelné cíle. Potěšení ze splněného úkolu působí vždy motivačně a člověk nemusí příliš často hořekovat nad nesplněným úkolem.

Když jsem se před dvěma lety dostala ke střílení, hned jsem zatoužila chodit na závody. Soutěživá povaha se zkrátka projevuje všude. A jakmile jsem začala chodit na závody, zatoužila jsem vyhrávat. Nedá se nic dělat, nemůžu za to. Ovšem ač jinak optimistka a snílek, přistupuji k tomuto přání realisticky a nečekala jsem a nečekám, že vyhrávání přijde hned. Zatím mám radost, když mám na závodech z jednotlivé disciplíny či v celkovém součtu víc bodů než minule (a více než Petr) nebo když mohu na svých terčích vypozorovat lepší soustřel.
Stupně vítězů jsou na našich závodech ve střelbě z malorážové pistole obsazovány doslova hrstkou závodníků a medaili nejhodnotnější si vždy (tedy za předpokladu, že se závodu zúčastní) odnáší Michal Neumann. Vyhrává s nenucenou elegancí a blazeovaně své výkony komentuje a udílí rady ostatním, poukazuje na kvalitu své zbraně a až jakoby v druhé řadě na své schopnosti. Podotýkám, že v této blazeovanosti není ani stopy po nadřazenosti, jako tomu u jiných (často mnohem méně schopných) lidí v podobných situacích bývá.
Přesto jsem se už mockrát neubránila snivé představě, jaké by to bylo a co by Michal asi říkal, kdybych nad ním jednou zvítězila. Já, která střílím jen pár let a na střelnici chodím v teniskách a červeném tričku.
Včera jsem se dočkala svého dílčího cíle. V mířené střelbě na přesnost, první disciplíně celých závodů, jsem byla 8., zatímco Michalovi připadlo dělené 9.-11. místo. Rozdíl v nástřelu byl sice jen jeden bod, ale radost jsem měla ohromnou. Také Michal zaregistroval, kdo všechno se dostal před něj, a protože u mě to asi nečekal, neopomněl vzniklou situaci komentovat. "Jak to, že máš mířenou lepší než já," zazněla otázka, a když jsem reagovala potěšeným úsměvem, dostalo se mi ujištění, že na tom není nic k smíchu. Bylo, a jak. I když jsem nakonec byla až osmnáctá (a Michal samozřejmě první), dílčí cíl byl splněn. A mám pocit, že jsem konečně začala být brána jako střelkyně, která si jen nehraje, ale mohla by i něco dokázat.
A cíl na příště? Být lepší ve dvou disciplínách. První možnost mám 2. července.

Obrázek stažen z internetu.

Čas

12. června 2018 v 0:13 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Abstrakt: Čas vybírá z příběhů tak, že nakonec nezbude vůbec nic, jen prostor pro jiné příběhy, jiných lidí.

Muž je přirozený a spravedlivý vládce všeho živého na této planetě.
Prudce se otáčím za zvukem ženina hlasu.
Moje životní družka stojí u knihovny a v ruce drží obrázek který jsem zasunul před časem za sklo a čte. Nevím proč ji tak najednou upoutal, sousedil tam přece tak klidně s několika perokresbami mého otce. Nyní hledím na jeho rubovou část v ženiných rukách a i já vidím písmo, které dobře znám.
Možná chtěla uklidit knihu, kterou jsem nechal zapomenutou na stole a při manipulaci se skly knihovny spadl na zem. Inu, ruka ženina se spojila s rukou osudu a s mojí rukou, vedenou nerozvážnou myslí.
"Prosím tě co je to za blbost ?"
Ptá se hlasem, který prozrazuje, že tuto blbost nemůže nějak rozšifrovat a přiřadit k těm ostatním mým blbostem, které páchám a které zná.
"No co by to mělo být, blbost to je."
Přidávám ještě další věty, věty mlžící, kterými, se mi daří zažehnat nebezpečí složité konverzace. Mým spojencem je čas, čas předvánoční, ve kterém je nutno učinit mnoho nezbytných věcí a není vhodná chvíle zabývat se něčím co zjevně postrádá jakýkoliv smysl a vyskytuje se pouze na rubu malého obrázku načervenalého kocoura a jeho podobně zbarvené družky.

Muž je přirozený a spravedlivý vládce všeho živého na této planetě.
Plavba proti proudu času. Jiná žena než moje vlastní, v jiném bytě, ležící nahá na břiše, zadničku zdravě červenou, poprvé, správně, bez svévolných změn deklamovala celou mnou právě vymyšlenou větu. Dalo to ovšem práci! Tedy, ne ji vymyslet, vychází přeci z podstaty našeho světa, ale naučit se jí. Jednoduchá věta a jak obtížné bylo zapamatovat si ji! A to zpívá ve zboru! Texty složitější, si zapamatuje snadno a zpívat nyní nemusí.
"Tak ještě jednou."
Několikrát si plácnu přes nabízející se zadek a přísně, pokračuji:
"Žádné, skuteční chlapi nejsou a podobné drzosti."
Nedaří se. Věta, muž je nepřirozený a nespravedlivý despota se mi také nelíbí. Zadnička se opět rozvlní a odpoví mlaskavým zvukem po dopadu mojí dlaně.
"Muž je přirozený ničitel všeho živého a hezkého."
Ne, několik dalších plácnutí musí zarazit tuto řeku zvrhlých slov.
"Muž je neužitečný trubec."
Dost! Ne a ne, nejde to, musíme to zkoušet znova a znova, po jednotlivých slovech. Někdy i po slabikách.
Ne a ne, prostě to nejde nesmát se. Svým hrám a svým příběhům. Skutkům vlastním i těch s nimiž každý zvlášť procházíme svými životy. Skutkům těch, které jsme po cestě zahlédli. Skutkům lidí i zvířat. Skutkům, nad kterými je mnohdy možno volit. Smát se, nebo plakat.

Muž je přirozený a spravedlivý vládce všeho živého na této planetě.
Datum.
Iniciály.
Moje oči sledují písmena. Manželka dokončila dnešní smýčení. V našem bytě svítí jen obrazovka monitoru a lampa na mém stole. Rodina spí. Vzal jsem do ruky obrázek, který jsem od tebe před časem dostal a otáčim jej v prstech. Rub a líc. Několikrát dokola, stejně jako myšlenky v hlavě. Taky dokola, ale spíš na přeskáčku. Myšlenky o setkáních a míjení.
Rozhovor s neznámou známou, kterou jsem již několikrát zneužil v elektronickém bludišti jako vrbu. Čas jít spát.

Muž je přirozený a spravedlivý vládce všeho živého na této planetě.
Věta, která vrací příběh, který se propadá v čase. Čas váhání mám-li usednout k počítači. Čas ťukání do kláves. Čas, který přinesl text, který asi nebudeš nikdy číst. Text lepivě nasládlý, který jsem přesto nedokázal nenapsat.
Čas, který vybírá z příběhů.

Obrázek stažen z internetu.

Pít či nepít

10. června 2018 v 5:14 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Povolit určité množství alkoholu v krvi pro cyklisty a vodáky, je jedno z témat které nyní řeší na různých úrovních naše společnost.
Ač sám cyklista, jsem proti!
Přiopilý vodák odvážně sjíždějící jez se smrtícím válcem představuje s poměrně vysokou pravděpodobností také budoucí práci pro hasiče, policisty a nakonec pro místně příslušného patologa. Zde tento nešťastník ale nezpůsobí smrt jiných. Na silnici to bývá mnohdy jinak.
V míru, ve kterém bohudík zatím žijeme, je doprava nejrizikovější činností.
Nevidím absolutně žádný důvod způsobilost k řízení čehokoliv na silnici/cyklistické stezce jakkoliv snižovat.
I ona dvě podceňovaná piva prodlužují reakční dobu. Výsledkem může být delší brzdná dráha o metr či dva, která ale může způsobit na silnici vjetí před auto, nebo sražení pobíhajícího dítěte na stezce.

Alkohol za volantem byl snad již smeten se stolu volených pomazaných hlav.
Chápu, že hospodští se ale nevzdávají. Nevím jestli dojíždějí do parlamentu na sudech zlatavého moku, nebo volí sofistikovanější metody.
Nezanedbatelnou roli jistě hrají i jedinci, kterým se jen do svojí pravidelně navštěvované hospody nechce chodit pěšky.
Také ti, kteří vědí, že jsou vůči alkoholu naprosto rezistentní, se svého názoru nevzdají.

A jak se na kole chovám já?
Sladké bžundy nepiji. Dávám si pivo. Pivo nealkoholické. Současné výrobky jsou, alespoň podle mého jazyka, rovnocenné.
A pokud není?
Inu, dám si to alkoholické.
Piji ho ale s vědomím všech možných následků.
Pokud dostanu pokutu, nebudu vyřvávat něco o policejní šikaně, a budu rád, že věc neskončila podstatně hůř.

Obrázek stažen z internetu.

180610 Nové Město

4. června 2018 v 15:20 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

František navrhuje výlet:
Trasa:
Nové Město-Zubří-po modré na cyklotrasu a po ní na Kadov (hospoda) - po silničce směr Herálec - k bývalému Rampulovu mlýnu (rybníček) - po červené, zelené a lesní silničce na Tři Studně - kolem koupaliště Nové Město.
Termín: neděle 10.6.2018
Bude fajn.
Tentokrát nejedu.

A jak bylo?
Franta napsal komentář:
Nové Město jsme pro malý zájem zrušili. S Honzou Prokešem jsme byli na Bukovince a Novém hradě.

Bylo fajn.

180609 Uherčice

4. června 2018 v 15:19 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Předběžně jsme se s Radkem domluvili na výletě. Na silničních kolech, a na jih.
Napadlo mě jet tentokrát přes Uherčice, a dál podle počasí a chuti.
Termín: sobota 9.6.2018
Bude fajn.

A jak bylo?
Bohužel povinnosti mě neumožnily zúčastnit se.
Radek zvolil vlastní program, a já pokud zvládnu to co udělat musím, možná večer přidám také něco kilometrů.

180608 Akátová věž

4. června 2018 v 15:17 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Horalka Alča opět po delší době zavítala do Brna, a přijala moje pozvání na kolo. Jelikož to její zůstává na horách, dnešní výlet jsme proto k moji neskrývané radosti opět absolvovali na tandemu.
Alča se jako spolujezdkyně opět víc než osvědčila.
To že umí skvěle šlapat optimální frekvencí mě již samozřejmě nepřekvapilo.
Můj jezevčíkovitý stroj ale v prudším sjezdu pro bezpečnu jízdu vyžaduje použití všech třech brzd, a Alča roli brzdařky, byť na poloviční úvazek, při sjezdu s Výhonu, dokonale zvládla.
Snažím se vždy zadního jezdce včas upozornit na nerovnosti. Před tou největší jsem to ale dnes nestihl. Alespoň se mi podařilo ustát náraz nepozorného bruslaře. Nicméně Alča se střetu vyšla s pořádnou modřinou.
Ještě že ženy vydrží víc jak muži!
Původně jsem chtěl zjistit je-li Akátová věž přístupná i na vozíku. Není. Spletl jsem si ji s rozhlednou ve tvaru šroubovice, která někde je, nebo bude.
Přesto, a hlavně proto že ten dnešní den prostě neměl chybu, dílem počasím i příjemné společnosti:

Bylo fajn.

Trasa:
Fotky: