Jednohubky

28. května 2018 v 23:30 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Vladimír Mišík zpívá:

Narezlá hudba vodovodní trubky
Tvou hlavu zlehka naplní
až přijdeš jednou na jednohubky
po kterých i můj kocour zavrní
můžem se mít trochu rádi
a po tý kráse jen tak snít
až jednou přijdeš na jednohubky
naplníme štěstím celý byt

Dívka, říkejme ji třeba Anastázie, chodila pravidelně.
Vlastně nechodila, domů jsem si ji vodil.
Měl jsem moudrého otce.
Jednou jsem zaslechl část rozhovoru na toto téma mezi rodiči, kdy se mámy ptal:
"Mám mu ho snad uříznout?"
Vyrobit jednohubky, a koupit láhev vína, které jsme měli oba rádi, jsem hravě zvládal.
Měl jsem moudrého otce a doma nerušené soukromí.
Viděl ale s kým přicházím, a protože znal lidi, věděl kdo to je.
Nevím, jestli jsem s ní byl šťastný, ale byl jsem s ní rád.
Ty večery byly kouzelné. Hleděla na mě přes kouř z cigarety, povídali jsme si, a někdy řekla, v pravou chvíli to, jak to moudré ženy dělají, co jsem chtěl slyšet.
Ale řezat nebylo potřeba nic, alespoň ne kvůli ni.
Byla ještě jedna dívka, byla daleko, ale o to zběsileji jsem ji miloval.
Tehdy jsem ještě neznal dávné moudro:
Máš-li volit mezi dvěma ženami, upusť od volby!

Vladimír Mišík asi prožil trochu jiný příběh.
Jeho píseň mám ale přesto rád.
Znáte ji také?

Obrázek stažen z internetu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama