Laa

27. dubna 2018 v 22:19 | Petr Štolfa |  Kolo
Kolistky a kolisté

Už je to nějakou chvíli kdy jsme projeli rakouské pohraničí. Největší navštívenou obcí na rakouské straně bylo tehdy Laa an der Thaya.
Takto jsem výlet zaznamenal na svém původním blogu:

Sobota 14.06.2008
Laa

Výlet umožnil, aby se ho mohli zúčastnit lidé s různou výkonnosti, různou chutí ráno vstávat, nebo také ti, jejichž budík se rozhodl v sobotu nepracovat. Proto se někteří připojili k těm co vyjeli z Brna ve Vranovcích kam se dopravili vlakem, případně samostatně na kole. Nejjižnějším místem naší cesty bylo rakouské Laa. an der Thaya. Výlet jsme ukončili v Hrušovanech nad Jevišovkou a domů jsme se vrátili vlakem všichni.
Trasa:
Rondo - Modřice - Rajhradice - Vojkovice - Židlochovice - bažantnice - Uherčice - Vranovce - Vranovický les. - břeh Svratky - Vodní nádrž Nové mlýny střední - Vodní nádrž Nové mlýny horní - kemp - Pasohlávky - Brod nad Dyjí - Nový Přerov - hranice - Alt Prerau - Wildendürnbach - Lausberg - Rothenseehof - Laa - hranice - Signálka - Hrušovany
Charakteristika terénu:
Rovina, částečně po stezce, po silnicích s minimálním provozem, v Rakousku převážně velmi dobré šotolinové cesty.
Délka:
Brno -Hrušovany: délka cca 115 km.
Vranovice - Hrušovany: délka cca 65 km

A jak bylo ?
Nejen my lidé, ale i budík bývá nedokonalý. Když jsem krátce po osmé volal od Ronda Svaťovi, kde se zdržel byl docela překvapen kolik už je hodin, poněvadž jeho budík ukazoval čas, který ještě nevyžadoval potřebu vstávat. Proto jsme od Ronda odjeli pouze Majka a . V Komárově se k nám připojil Zdeněk a ve třech jsme dorazili příjemným pomalu stárnoucím ránem, kolem Svratky do Židlochovic. Na náměstí nás již čekali Liba s Martinem se svým dvojsedadlovým strojem. Projeli jsme bažantnicí a dále po silnici jsme brzy s dostatečným předstihem před vlakem, dojeli na nádraží ve Vranovcích. Prakticky stejně s vlakem přijel na kole také Svaťa.
Po vylodění z vlaku, uvítání a vzájemném představování těch, kteří se dosud nesetkali a poté co jsme pochopili, že nákladní vlak, který zatarasil přechod přes koleje asi hned neodjede a bude nutné použít podchod, jsme vyrazili. Nikoliv na další cestu, ale do hospody.
V hospodě Liba prohlásila, že se oproti plánu se nebudeme štěpit na silniční a terenářskou sekci a opět jsme vyrazili. Tentokrát, na cestu. Vlakem přijetí, Ivana, Taťana, Jana, Honza, již, a my ostatní opět. Nerovný, travnatý povrh břehu kolem Svratky byl pro Libu a Martina náročnější, nicméně jej zvládli skvěle. Na severním břehu Novomlýnských nádrží s vyhlídkou na zrcadlící se Pálavu, jsme učinili další, tentokrát gurmánsky důkladnější zastávku v hospodě v kempu.
Zámek na kolo je nekompromisní strážce majetku a bez příslušného klíce se dobrovolně nepodvolí ani vůli vlastníka. Předpokládaný průběh osvobození před hospodou spoutaných kol se zcela naplnil. V okamžiku kdy Svaťa vypůjčeným listem pily překonával poslední dráty lanka zámku, Jana v několikrát prohledané brašně klíček našla.
Čas poněkud pokročil a tak jsme z Pasohlávek zvolili další cestu po silnici. Na hranici v Novém Přerově nás opustila Majka, která zvolila nejkratší cestu po Signálce přímo do Hrušovan.
Prožil jsem podstatnou část života zajat a dráty obklopen v táboře míru a socialismu, asi mě proto již nikdy neopustí zvláštní pocit něčeho nepochopitelného, neuvěřitelného a nepatřičného, který se mě zmocní kdykoliv překračuji státní hranici.
V Rakousku jsme podle mojí dost staré mapy cestu spíš odhadovali než svobodně volili. Uvítání na rakouském území bylo ze strany slovensky mluvící obyvatelky statku, přes který jsem chtěl, co nejtěsněji kolem hranice projet, směsí lehkého vyhrožování a despektu. Pokorně jsme se proto vrátili na silnici, kde jsme brzy narazili na dobře značenou trasu, která nás po vesměs šotolinových, automobilového provozu prostých cestách dovedla až do Laa.
Hranice za Laa je nejen prostupná, ale i personálu prosta… Já vím, to už jsem psal, ale popisovat stav jaký zde byl před rokem 1989 Taťáně, původem z Moskvy, a projíždět při tom opuštěnou celnicí, mi připadá bizardní skoro jako Kafkovy romány.
Kvalitně opravená, a dnes již naštěstí zcela jinému účelu sloužící Signálka nás spolehlivě dovedla až ke kolejím podle kterých jsme brzy dojeli do Hrušovan a z Hrušovan po kolejích, tentokrát již vlakem, domů.

Bylo fajn.
Mohlo by být fajn i v roce 2018.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama