Duben 2018

180502 Květnová noční cyklojízda

30. dubna 2018 v 17:36 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

V květnu, jako každý měsíc, první středu v měsíci, tentokrát 2.5.2018, se opět koná noční cyklojízda.
Teplé oblečení již nebude třeba.
Bude fajn.

A jak bylo?
Tentokrát trochu slavnostně. Roční tradice nočních jízd se oslavit musí.
Vzájemně jsme si popřáli pokračování, ale přání řidiče autobusu na trase:
"Jeďte do prdele!",
jsme nesplnili. Já jsem jel domů, a převážná část ostatních do hospody.

Bylo fajn.

Trasa:
Foto:


Armáda

28. dubna 2018 v 18:24 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Abstrakt: Ženy a armáda. Je to ale zdravé spojení? Nebo je snad společnost ve které žijeme, nemocná?

Všechno co jsem v životě získal, já voják z povoláni, a stálo to alespoň za něco, jsem získal jen díky ženám. Nevěříte, tak si poslechněte můj příběh.

Kdy to začalo? Asi někdy jak začala platit novela branného zákona, která přestala rozlišovat mezi muži a ženami. Vše se ale začalo vyvíjet zcela nenápadně a pomalu. Okamžitě bylo sice slyšet hlasy, které říkaly, že žena a zabíjení není to nejsprávnější spojení. Nezněly ale v mnoha výkřicích doby příliš silně, a brzy byly zapomenuty. Snad to bylo i tím, že ženám většinou patřily.

Se zrychlujícím se úbytkem neobnovitelných zdrojů se zvyšovala četnost ozbrojených konfliktů, které nakonec přerostly v jediný. Jediný, ale opravdu pořádný!
Stále tak vzrůstala i spotřeba lidského masa. Armáda byla po čase žen plná. Začaly se objevovat i ty, které zde nebyly dobrovolně. Mě vojákovi, přiliv nedobrovolných vojákyň přinesl rozporuplné zážitky.

Setkal jsem se zde se snaživými, naivními holčičkami, které válku považovaly za takový opravdový akční film, plný statečnosti a ušlechtilých skutků. Měly jasnou představu o tom co je dobré a špatné, a většinou rozzářený nadšený pohled upřený do skvělé budoucnosti, jako pionýrky na plakátech z doby dětství mých praprarodičů. Byl jsem tehdy ale mladý, docela pohledný mužský, a mezi boji bývala někdy dost dlouhá období kdy se neválčilo.

Objevovaly se i ty, u kterých velení, nebylo pouze zaměstnáním. Potřeba ovládat jiné, kterou hledaly, a kterou armáda vrchovatě nabízí, u nich nebyla spojena z pocitem určité zodpovědnosti za osudy podřízených, ale s pocity, že jejich vlastní život je o něco připravil, a ony nyní dostaly příležitost si tuto ztrátu vynahradit.

Nevážil jsem si těchto žen. Těch prvních mi bylo spíš líto, z těch druhých jsem měl strach. Ne, strach jsem měl z těch prvních také. Strach, že se s nimi ocitnu v situacích, kdy nepůjde o příběh s garantovaným dobrým koncem. Jedna z těch druhých se na čas stala mojí velitelkou. Naštěstí ji nebyla dlouho. V nepřehledné akci padla. Opravdu, nešlo to jinak udělat.

Většina ale byla jiná. Jedna sloužila v mojí jednotce.
Patřila k ženám, které nakonec poslaly náš svět na trochu jinou cestu. Domnívám se, že patřila také k těm, které kdysi argumentovaly proti nucenému odvodu žen do armády tím, že posláním žen je život dávat, a ne jej brát. Nakonec si ji vzala armáda.
Pamatuji si dobře den, kdy moje četařka dokázala překonat strach o život a nevystřelit po neozbrojených civilistech, kterým jsme nerozuměli, a mohli mít mnoho důvodů nás zabít. Nejdřív jsem to neuměl pojmenovat, ale později jsem pochopil. Četařka a mnohé jiné dokázaly v tomto pekle nepřidávat další zbytečné krvavé příběhy. Dokázaly nebýt vojáky, když to nebylo nutné. Vydržely i zde zůstat lidmi. Začal jsem si jich vážit, a respektovat je. Naučil jsem se je poznávat. Snažil jsem se, chovat se jako ony.

Nakonec přišlo to, co přijít muselo. Protivník nás donutil opouštět stále častěji zajištěné pozice, a vydávat se do neznámého terénu, pěšky, bez ochrany naší válečné technologie.
Tam jsme hleděli do očí můžu i žen, kterým naše raketové dělostřelectvo zabilo celé rodiny. Tito lidé bohužel neuměli anglicky, a tak jsme jim nemohli vysvětlit, že se tak stalo omylem, když se velitel palby opil žalem nad prohrou jeho oblíbeného fotbalového klubu, nebo byl jen nevyspalý a v tomto stavu zadal špatně souřadnice vojenského cíle.
V boji, kdy proti sobě stála jejich nenávist, která pohrdá vlastním životem, a naše přání zaplatit z žoldu dluh vzniklý po koupi auta, bytu, nebo po dlouho trvající zálibě v kartách, jsme neměli šanci.

V té době ale ženy celou situaci již dávno pochopily jako příležitost druhu. Muži, zdecimovaní dlouhodobými boji, byli nahrazováni zejména v civilní sféře ženami. A ženy, ženy jako četařka, pracovaly na sobě i na tom co je živilo. V čím horších podmínkách, tím lépe, jako již tolikrát před tím. Proto mě moc nepřekvapilo, že první masově použitelný vodíkový motor vznikl na Lomonosově universitě v Moskvě, vytvořen týmem doktorky Lysenkové.

Byl jsem vždy jen mužem pro špinavou práci a tak nevím, jestli konec války způsobil výrazný pokles poptávky po ropě, naše stále častější prohry, nebo skutečně rozhodnutí Americko - Evropského parlamentu, tehdy již zcela obsazeného ženami.

V té době již události ale neovlivňovaly ženy jako četařka nebo doktorka Lysenková. Na televizní obrazovce jsem čím dál častěji vídal mírně zestárlou tvářičku jedné z tech hloupoučkých, naivních husiček, se kterou jsem se na počátku války několikrát vyspal.
Ženy převzaly vládu na celém světě. Věci fungují, když ne lépe, tak ne hůř než předtím.
Já jsem po propuštění z armády žil všelijak. Společnost, alespoň ta kterou vytvořila média, v nás viděla jen vrahy s krví na rukou. Někdy to bylo lepší, jindy horší, zvlášť v obdobích kdy se mi vracely vzpomínky na události, při kterých jsem cizí krev na rukou skutečně měl.

Časem se vše zase trošku zmírnilo. Dnes máme celosvětově myslím dva, nebo dokonce tři politiky.
Málem bych vlastně zapomněl na to co mi ženy také daly. Nějaká mezinárodní komise usoudila, že naprosté společenské zašlapání mužů bylo přece jen příliš. No a tak vybrala, asi náhodně, některé z nás, a vybrané pro změnu označila za hrdiny.
Vybrala také mě.
A když hrdinové, tak k tomu patří metál. Ten nejvyšší. To by nebylo to hlavní, jako důstojníkovi bojového útvaru mě zůstaly i jiné, které jsem dostal za statečnost v boji, a které mi zapomněly sebrat.
Ale k tomuto patří také doživotní renta. Není moc velká, ale k životu stačí. Mohu v klidu, bez práce dožít.
A život bez skutečné práce, život naplněný předstíráním něčeho co není, a snad ani nebude, byl vlastně ten pravý důvod proč jsem tehdy v míru vstoupil do armády.

Obrázek stažen z internetu:

Laa

27. dubna 2018 v 22:19 | Petr Štolfa |  Kolo
Kolistky a kolisté

Už je to nějakou chvíli kdy jsme projeli rakouské pohraničí. Největší navštívenou obcí na rakouské straně bylo tehdy Laa an der Thaya.
Takto jsem výlet zaznamenal na svém původním blogu:

Sobota 14.06.2008
Laa

Výlet umožnil, aby se ho mohli zúčastnit lidé s různou výkonnosti, různou chutí ráno vstávat, nebo také ti, jejichž budík se rozhodl v sobotu nepracovat. Proto se někteří připojili k těm co vyjeli z Brna ve Vranovcích kam se dopravili vlakem, případně samostatně na kole. Nejjižnějším místem naší cesty bylo rakouské Laa. an der Thaya. Výlet jsme ukončili v Hrušovanech nad Jevišovkou a domů jsme se vrátili vlakem všichni.
Trasa:
Rondo - Modřice - Rajhradice - Vojkovice - Židlochovice - bažantnice - Uherčice - Vranovce - Vranovický les. - břeh Svratky - Vodní nádrž Nové mlýny střední - Vodní nádrž Nové mlýny horní - kemp - Pasohlávky - Brod nad Dyjí - Nový Přerov - hranice - Alt Prerau - Wildendürnbach - Lausberg - Rothenseehof - Laa - hranice - Signálka - Hrušovany
Charakteristika terénu:
Rovina, částečně po stezce, po silnicích s minimálním provozem, v Rakousku převážně velmi dobré šotolinové cesty.
Délka:
Brno -Hrušovany: délka cca 115 km.
Vranovice - Hrušovany: délka cca 65 km

A jak bylo ?
Nejen my lidé, ale i budík bývá nedokonalý. Když jsem krátce po osmé volal od Ronda Svaťovi, kde se zdržel byl docela překvapen kolik už je hodin, poněvadž jeho budík ukazoval čas, který ještě nevyžadoval potřebu vstávat. Proto jsme od Ronda odjeli pouze Majka a . V Komárově se k nám připojil Zdeněk a ve třech jsme dorazili příjemným pomalu stárnoucím ránem, kolem Svratky do Židlochovic. Na náměstí nás již čekali Liba s Martinem se svým dvojsedadlovým strojem. Projeli jsme bažantnicí a dále po silnici jsme brzy s dostatečným předstihem před vlakem, dojeli na nádraží ve Vranovcích. Prakticky stejně s vlakem přijel na kole také Svaťa.
Po vylodění z vlaku, uvítání a vzájemném představování těch, kteří se dosud nesetkali a poté co jsme pochopili, že nákladní vlak, který zatarasil přechod přes koleje asi hned neodjede a bude nutné použít podchod, jsme vyrazili. Nikoliv na další cestu, ale do hospody.
V hospodě Liba prohlásila, že se oproti plánu se nebudeme štěpit na silniční a terenářskou sekci a opět jsme vyrazili. Tentokrát, na cestu. Vlakem přijetí, Ivana, Taťana, Jana, Honza, již, a my ostatní opět. Nerovný, travnatý povrh břehu kolem Svratky byl pro Libu a Martina náročnější, nicméně jej zvládli skvěle. Na severním břehu Novomlýnských nádrží s vyhlídkou na zrcadlící se Pálavu, jsme učinili další, tentokrát gurmánsky důkladnější zastávku v hospodě v kempu.
Zámek na kolo je nekompromisní strážce majetku a bez příslušného klíce se dobrovolně nepodvolí ani vůli vlastníka. Předpokládaný průběh osvobození před hospodou spoutaných kol se zcela naplnil. V okamžiku kdy Svaťa vypůjčeným listem pily překonával poslední dráty lanka zámku, Jana v několikrát prohledané brašně klíček našla.
Čas poněkud pokročil a tak jsme z Pasohlávek zvolili další cestu po silnici. Na hranici v Novém Přerově nás opustila Majka, která zvolila nejkratší cestu po Signálce přímo do Hrušovan.
Prožil jsem podstatnou část života zajat a dráty obklopen v táboře míru a socialismu, asi mě proto již nikdy neopustí zvláštní pocit něčeho nepochopitelného, neuvěřitelného a nepatřičného, který se mě zmocní kdykoliv překračuji státní hranici.
V Rakousku jsme podle mojí dost staré mapy cestu spíš odhadovali než svobodně volili. Uvítání na rakouském území bylo ze strany slovensky mluvící obyvatelky statku, přes který jsem chtěl, co nejtěsněji kolem hranice projet, směsí lehkého vyhrožování a despektu. Pokorně jsme se proto vrátili na silnici, kde jsme brzy narazili na dobře značenou trasu, která nás po vesměs šotolinových, automobilového provozu prostých cestách dovedla až do Laa.
Hranice za Laa je nejen prostupná, ale i personálu prosta… Já vím, to už jsem psal, ale popisovat stav jaký zde byl před rokem 1989 Taťáně, původem z Moskvy, a projíždět při tom opuštěnou celnicí, mi připadá bizardní skoro jako Kafkovy romány.
Kvalitně opravená, a dnes již naštěstí zcela jinému účelu sloužící Signálka nás spolehlivě dovedla až ke kolejím podle kterých jsme brzy dojeli do Hrušovan a z Hrušovan po kolejích, tentokrát již vlakem, domů.

Bylo fajn.
Mohlo by být fajn i v roce 2018.


Ženy a muži

25. dubna 2018 v 18:17 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Raději než s chlapy na fotbale jsem svůj čas, zejména v mládí, trávil v ženské společnosti. V podstatě kdekoliv, a kdykoliv.
Souvisí to možná s tím, že fotbal, hokej, ani jiné kolektivní hry jsem se nikdy nenaučil, a tak je nemusím. Na kolo v principu nikoho dalšího nepotřebuji.
Ale stejně, dívky, ženy, milenky, kamarádky, známé, mám prostě raději.
Svět módy mi není nijak blízky, ale o co je tato záliba horší než věčné debaty o tom, jak Sparta, či někdo jiný cosi zkazila, a že se proto nedá už smysluplně žít.
Vtipy o blondýnách, které jistě vznikly jako reakce odmítnutých mužů, rozhodně nemusím. Vidím-li mordu rozšklebenou zlým smíchem, a představím si blond hlavičky, které se nějakým způsobem dotkly mého života, smát se musím, ale směji se něčemu jinému.
Na půvab, se kterým ženy lžou, muži nikdy nedosáhnou.
Dodnes vidím nahé děvče sedící na posteli, které telefonicky informuje mámu, že je právě ve městě a něco neodkladného vyřizuje. I já jsem jí uvěřil.
Spolužačka v autoškole, kterou jsem střídal, kroutila volantem tak zdařile, že jsem této úrovně docílil až po několika měsících praxe.
A taneční?
Jsem docela dřevo, a vždy jsem jim byl. Tančit jsem se nenaučil. Alespoň ne pořádně.
Ale rozhodně jsem se v hodinách neschovával na záchod.
Těšil jsem se. Na slova, na tajemnou dívčí vůni, na setkávání…
A to příliš nepíšu o věcech těžších.
Výchova dětí. Muž pokud se angažuje, vybere to lepší, sport, výlety. Ženě většinou zbude to ostatní, pleny, noční bdění.
Ženy jsou prostě lepší!
Možná to ještě před krysami a bakteriemi tady stihnou převzít, a potom:

Bude fajn.

Obrázek stažen z internetu:

Elektrokolo prodej

25. dubna 2018 v 9:55 | Petr Štolfa |  Různé
Kolistky a kolisté

Prodám elektrokolo - vestavěný zadní motor.
Baterie loni nová 10,4 Ah, málo jetá.
Motor 250 W.
Dojezd 50 -70 km dle terénu a technice jízdy.
Příslušenství : nosič, košík.
Cena dohodou.

Zdraví Jirka Lhotecký.




180501 Soutok Moravy a Dyje

24. dubna 2018 v 19:20 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Po dlouhé době bych se rád podíval na soutok Moravy a Dyje.
Využijme sváteční den a vlak do/z Břeclavi. Čarodějnice budou již upáleny, a cyklistů bude možná také méně než o víkendu.
Na sobotním výletě Přišel Svaťa se změnou, objet soutok "zvenčí" přes Slovensko a Rakousko.
Termín: úterý 1.5.2018
Bude fajn.

A jak bylo?
Hana, Lidka, Svaťa a jsme z načas jedoucího, kolistkami a kolisty obsazeného, vlaku vystoupili v Břeclavi.
Sluníčko, hřející tentokrát přiměřeně k ročnímu období, nás provázelo celou dobu.
Všichni účastníci, ve snaze za sluncem nezaostat, se úspěšně, ze všech sil podíleli, na příjemné atmosféru výletu.
Jsem docela rád, že jsem pro tentokrát s výletem neměl na trase žádnou práci.
Svaťa se zhostil skvěle navigace. Hana našla v mobilu zpáteční vlak, a také zvládla na výbrnou domácí přípravu, protože i ona byla vybavena mapou, kterou neváhala použít.
Díky všem za hezký den.

Bylo fajn.

Trasa:
Žaznamenaný čas zahrnuje také neuspěchané kochací i hospodskou zastávku.
Haniny fotky:
Moje fotky:


180429 Nové Mlýny

24. dubna 2018 v 10:12 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Objedeme vodní nádrž Nové Mlýny
Protože na minulém společném výletě Lída preferovala pro tento víkend neděli, pojedeme v neděli.
Doprava: vlakem do/z Vranovic.
Plánovaná trasa: https://mapy.cz/s/28TVs
Termín: neděle 29.4.2018
Bude fajn.

A jak bylo?
Bylo tak trochu jako v druhé polovině srpna. Rozkvetlá krajina to sice popírala, ale suchem rozpukaná zem na koruně hráze, byť zarůstající mladou travou, tomu nasvědčovala.
Tak tedy ne, Srpen nebyl, byl rozkvetlý, poněkud urychlený duben, na rozdíl od mírně zpožděného vlaku.
Hana, Lidka, Svaťa, Honza, Franta a , jsme si uměli nádherný den užít.

Bylo fajn.

Projetá trasa:
Čas včetně hospodských zastávek.
Haniny fotky:
Moje fotky:


Soutok Moravy a Dyje

22. dubna 2018 v 20:03 | Petr Štolfa |  Kolo
Kolistky a kolisté

Po dlouhé době bych se rád podíval na soutok Moravy a Dyje.
Termín: neurčen (Jaro 2018)
Doprava: vlakem do/z Břeclavi.
Zpět do Břeclavi zvolíme jinou trasu.

Mohlo by být fajn.


Pátek třináctého

15. dubna 2018 v 0:47 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Nevěřím na smůlu nosící černé kočky, varovná znamení, nebo pátky třináctého.
Také tento, dubnový jsem prožil bez nehody.
Přesto se nešťastným stal. Byl posledním pro Miloše Formana.
Zasloužil zde pobýt alespoň sto padesát let, i kdyby už žádný další film nenatočil.
Ale to by asi neudělal.

Obrázek stažen z internetu.

180421 Koulení kola

10. dubna 2018 v 16:45 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Již několik let plánuji účastnit se jako zvídavý, fotografující doprovod akce:
Kudrnovo koulení kola z Lednice do Brna
Trasa:
Pojeďte se mnou. Vlakem do Podívína, a odtud již na kole do Lednice.
Termín: sobota 21.4.2018
Bude fajn.

A jak bylo?
Tentokrát mi plán vyšel.
Z Lednice do Brna jsem někdy čekal, jindy dojížděl skupiny střídající se v kutálení dřevěného kola a jízdě na bicyklu. Trochu mě mrzí, že se mi nepodařilo použitelně zachytit žádné střídání jezdce a běžce, protože většina dosáhla s přibývajícími kilometry mistrovského provedení tohoto manévru.

Bylo fajn.

Zaznamenaná trasa:
Fotky:


180419 Jarní cyklojízda

10. dubna 2018 v 16:40 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Ve čtvrtek 19.4.2018 se koná:
Velká jarní cyklojízda
Přidejte se.
Bude fajn.

A jak bylo?
Určitě to nebylo mojí výzvou zde, ale sešlo se nás, tedy přesněji sjelo, nikoliv trávou, ale na kolech, koloběžkách, a možná i jiných přibližovadlech, které jsem nezaregistroval, přes čtyři sta.
Policejní jištění akce umožnilo jízdu křižovatkami na červenou, a nezvyklý pocit bezpečí při jízdě městem, skoro jako v televizní reklamě.
Těším se, až se na autistických stránkách dočtu, jak cykloteroristé a zelené příšery vystřižené z Foglara, takto zneužívají peněž daňových poplatníků, a zcela rozvrátili brněnskou automobilovou dopravu.

Bylo fajn.

Trasa:


180414 Břeclav

8. dubna 2018 v 0:32 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Uplynulou sobotu jsme se na výletě domluvili, že sobotu další pojedeme, podle směru větru, buď z Brna do Břeclavi, nebo opačně.
Vítr, byť mírný, má v sobotu foukat od jihovýchodu.
Pojedeme tedy z Břeclavi do Brna.
Některé možné varianty trasy:
Bude fajn.

A jak bylo?
V sobotu 14.4.2018 jsme se na nádraží v Brně sešli Lída, Svaťa, Franta a . Já o něco později, ostatní na čas.
Také vlak si ze mě vzal příklad, a do cílové stanice dojel o něco málo zpožděn.
Brzy na trase došlo k sundávání větrovek, o něco později , abychom si oddechli od jarní kochačky, také na dvě povinné hospodské zastávky.
Po celou dobu cesty jsem zkoumal odkud avizovaný větřík vane, ale k jednoznačnému závěru jsem nedospěl. Že by od Buchlova? Nevím.
Na skvělý výlet v plném rozpuku jara to stejně nemělo vliv.

Bylo totiž fajn.

Zaznamenaná trasa:
Z Židlochovic do Brna jsem opět omylem vypnul záznam.
Fotky:


180407 Židlochovice

6. dubna 2018 v 17:50 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

V sobotu 7.4.2018 pojedeme pomaloučku a polehoučku do Židlochovic a zpět.
Připojte se k nám.
Bude fajn.

A jak bylo?
Lidka, Honza, Franta a jsme v určenou hodinu vyjeli proti větru směr Židlochovice.
Posilnění v židlochovické cyklistické hospodě jsme se rozhodli prodloužit si výlet do Velkých Němčic, kde se Lidka a Franta těšili na návštěvu cukrárny.
Jaro, nositel nového života, propuklo v plné síle.
Škoda, že pro mnoho viditelně zdravých stromů v oboře, již žádné nenastane.

Přesto, bylo fajn.

Trasa:
Podivně zaznamenaná do Velkých Němčic.
Lépe zpět do Brna:
Fotky:


180404 Dubnová noční cyklojízda

5. dubna 2018 v 0:18 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

V dubnu, jako každý měsíc, první středu v měsíci, tentokrát 4.4.2018, se opět konala noční cyklojízda.
Kouzla člověka s časem způsobila, že začátek noční jízdy proběhl tentokrát ještě za světla.
Jošt, osvobozen z ledového objetí, nás svojí zbrojí neohrozil. Ne tak jeden z nás, mladý muž akčního provedení, kterého si již pamatuji, a vždy se snažím být v balíku jinde než on.
Tentokrát jsem ale nebyl dost ostražitý. Znenadání, jako obvykle po zadním kole, se odkudsi na mě řítil. Podařilo se mi ale uhnoutl.
Omluva?
Pravděpodobně svoje okolí ani příliš nevnímá.
Pokud se takto chová běžně, chápu, že mnozí řidiči mají cyklisty za pitomce.
Nicméně, jízdu mě neznechutil.

Bylo fajn.

Trasa: