Listopad 2017

Běžky

Středa v 17:56 | Petr Štolfa |  Náměty na výlety
Běžkařky a běžkaři,

Rad bych letošní zimu opět běžkoval.
Podle stavu sněhu by nebylo špatné jezdit do bezprostředního okolí Brna.
Golfové hřiště (Golf Brno) mezi Jinačovicemi a Kuřimí mívá skvěle upravené stopy.
Přehrada, i když se přiznám, že mě neláká.
Pokud sníh v okolí nebude, potom Vysočina.

Termín: neurčen (zima 2017/2018)
Doprava: MHD, vlak, auto(a).
Ideálně, nazout lyže u domu.

Pokud budete mít zájem, dejte vědět v komentářích.
Mohlo by být fajn.


171125 Mušov

Středa v 16:45 | Petr Štolfa |  Bude
Kolistky a kolisté,
neexistuje špatné počasí, cyklista je jen špatně oblečen!

Jedu/jedeme zase na jih.
Předběžně v sobotu, i když předpověď je zatím taková, že nám může dělat společnost mírný deštík. V průběhu týdne možná změna na neděli.
Bodem obratu bude severní hráz vodní nádrže Nové Mlýny
Ke kostelíku, který zůstal z bývalé obce Mušov, ale plout nebudeme.
Na cestě pozdravíme naše známé ptactvo i zvířectvo.
Místem hospodského azylu na zpáteční cestě bude opět osvědčená hospoda v Iváňi.
Délka cca 95 km.
Pojedu zase na silničním kole, tak volba povrchu je pouze asfalt. Převážně cyklostezky, nebo cesty v oboře. Malá část po silnici.

Termín: sobota 25.11. 2017
Sraz: DRGF Aréna
Odjezd: 10:00 hod

Bude fajn.


Ghost bike

16. listopadu 2017 v 17:57 | Petr Štolfa |  Náměty na výlety
Kolistky a kolisté

Stalo se:
Uctění zmařeného života člověka - cyklisty:

Obrázek stažen s internetu

Cesta do pekla

15. listopadu 2017 v 23:12 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Lidová moudrost:
Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Chudá Sicílie.
Nemravné, utiskující, pro obyčejné lidi nesnesitelné chování šlechty projevující se nejen právem první noci, ale i neúnosným ekonomickým útiskem, vedlo ke vzniku Mafie.
Násilnou smrt nenáviděného pána, nebylo možné pro mlčení všech objasnit!
Dobře myšleno.
Při neexistenci práva, pochopitelné.
Dnešní podoba této organizace, která se stala neodmyslitelnou složkou hospodářské sféry, je taková jaká je.
Vítejme v pekle!

Spojené státy po občanské válce.
Osvobození černoši, z nichž mnozí si nevědí se svobodou rady. Volí pro svoji obživu mnohdy páchání trestné činnosti, někdy i velmi závažné.
Mnoho soudců se ale bojí odsoudit černocha.
Mohli bychom být označeni jako bývalí otrokáři, se všemi existenčními důsledky!
Mnozí běloši proto berou právo do vlastních rukou, a máme tu Kukluxklan.
(Jsem si vědom, že opomíjím rasovou nenávist, pramenící z často přetrvávajícího vnímání černocha jako věci. Nicméně troufám si tvrdit, že na začátku to byl převážně důvod mnou uváděný.)
Kápě zakryje tvář i postavu a trest může být anonymně vykonán.
Dobře myšleno.
Při nedostatečném fungování práva, pochopitelné.
A brzy změněná praxe, postavená již pouze na iracionálním rasismu, trvající do dnešních dnů? Prostě, hnus!
Peklo, konečná, vystupovat!

Náš dnešní, nemocný svět.
"Barbarské" země rozvrácené "civilizovanými" velmocemi vyvážejícími k nim, výměnou za suroviny, tu socialismus, jindy demokracii, končí většinou v dlouholetých občanských válkách. V některých zemích boje propukají i bez viditelného vlivu mocných. V některých se ukončení bojů daří, jinde ne. Jsou země válkou nedotčené.
Většina emigrantů z těchto zemí zde jen nechce žít. Bojí se oprávněně o život, ale také jdou jen za vyšší životní úrovní.
Pravděpodobně jen menší část se chce v cílových zemích mstít za domnělá i skutečná příkoří. Je ale prakticky nemožné určit, kteří to jsou.
Imigranti, kteří se nelegálně dostali s pomocí dobře organizovaných dovozců lidí do našich zemí, si zde opět nevědí se svobodou rady.
Nevadí, neziskovky se slušnými rozpočty, mnohdy z nejasných zdrojů, pomohou.
Opět se setkáváme s dobrými úmysly:
Je to naše povinnost, odčinit hříchy otců a dědů!
Jsme přeci dobří a ušlechtilí!
Ti co sem přicházejí jsou také lidé!
Musíme se nechat obohatit cizí kulturou!
Přesto, tito cizinci nám většinou oplácejí jen pácháním trestné činnosti, někdy zase velmi závažné.
Živit se, na rozdíl od propuštěných otroků, ale sami nemusí.
Nechybí případy, kdy si nárokují jen pro sebe náš svět, který vznikl prací domorodců. Vnucují nám život, podle jejich středověkých pravidel.
Ti nejradikálnější mnohdy spolupracující se souvěrci žijící v našich zemích již s novým občanstvím, nám vyhlásili válku, ve které zabíjejí, a neváhají pro tento cíl obětovat vlastní život.
Snaží se vzbudit strach.
V neposlední řadě si budují ekonomické, i politické zázemí.
Většina soudců se pravděpodobně opět bojí odsoudit/vyhostit imigranty, natož lidí v zemi již usazené.
Možná se bojí o život, možná uvažují jako dávní sudí ve Spojených státech:
Mohli bychom být označeni, jako mnozí přede námi, nějakou novou hnusnou dobovou nálepkou, se všemi existenčními důsledky!
----------------------------------------------
Co bude dál?
Konečný zánik našeho společenství způsobí pravděpodobně především nízká porodnost.
Budeme přes dobré úmysly přesto dál do pekla zbytečně spěchat, nebo přestaneme sebezničující dobro páchat?

Obrázek stažen s internetu

Společné vlastnictví

12. listopadu 2017 v 21:13 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Společné vlastnictví je nejhorší forma vlastnictví, která existuje, tvrdil můj otec právník.
Bydlím v bytě který je společným vlastnictvím mým a mojí ženy. Tady je to v pořádku. Žena poroučí a já konám.
Dům a pozemek je ale společným vlastnictvím všech vlastníků bytových a nebytových prostor.
Zde rozhoduje členská schůze, a v mezidobí členských schůzí, výbor.
Vlastníci jsme různí.

První v prospěch nás všech pracují.
V současnosti jsou někteří také členy výboru družstva.
Kdybych byl věřící modlil bych se, aby ve výboru byli i nadále, a ti kteří v něm nejsou, aby také dále věnovali svůj čas všem.

Druzí jsou neteční,
pravděpodobně všechny problémy s nemovitostí u nich končí na prahu jejich bytu. V případě požáru budou asi čekat doma až plameny dorazí k jejich dveřím.

Třetí jsou nespokojenci.
Neustále, někdy možná i oprávněně kritizují skupinu první, neboť ani první skupina lidí není neomylná, a kdo nic nedělá nic nepokazí. Sami se ale o jejich nelehkou a časově náročnou práci nepodělí.
Nazval bych je: "Lidé mnoha slov a mála skutků."
Jak již jsem napsal, doufám, že členové výboru i přesto vydrží, a do svého úřadu vztekle nekopnou.

A kam patřím já?
Já bych se zařadil mezi zbytečně nepřekážející. Předsedou jiného bytového družstva jsem již byl, a cítím se proto poněkud unaven příliš aktivně zasahovat. Hlasuji pro věci podle mě rozumné, a proti věcem které za rozumné nepovažuji. Udělám si většinou dost času na to, abych se seznámil s podklady k rozhodnutí.

Přesto jsme se všichni dosud domluvili na rozumném spoluužívání společného majetku.
Společné vlastnictví je opravdu nejhorší forma vlastnictví, která existuje, jak jsem si ověřil i já, ale pořád je to nesrovnatelně lepší než bydlet v bytě, který patří třeba panu Bakalovi.
Tož tak.

Obrázek stažen z internetu

171110 Uherčice

10. listopadu 2017 v 21:06 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Tentokrát bez slunečního doprovodu, ale se stejným úsilím a po stejné trase jako minule, jsme se Alča a v pátek 10.11.2017 opět vydali na jednom kole směrem na Židlochovice. Oborou a bažantnicí jsme ale dojeli až do obce Uherčice.
Bylo stejně i jinak.
Listí které ještě neopadlo bylo strháváno se stromů větrem, a tak místy jízda připomínala pohyb ve vánici zlatého sněhu.
Opět jsme se potkali s naší známou tříbarevnou kočkou, která zase čekala na svém obvyklém místě.
Povídání, tentokrát v jiné hospodě, ale na podobná témata.
Zažili jsme opět příjemný den, který jsme nikde nekoupili, ani neukradli, ale sami jsme si ho udělali.
Za světla, jako způsobné děti, jsme se stejnou cestou vrátili zpět do našich domovů.

Bylo fajn.

Fotky:

Fotky kočičí:
Kočka dnes:
Kočka dne 7.11.2017:
Stejná kočka 11.6.2016:


Český hydrometeorologický ústav

9. listopadu 2017 v 18:06 | Petr Štolfa |  Počasí
Český hydrometeorologický ústav.

171107 Židlochovice

7. listopadu 2017 v 21:19 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

Krásný sluneční den, úterý 7.11.2017 jsme Alča a nevyužili ke spáchání světové revoluce, ale raději jsme si udělali opět výlet na kole pro dva. Docela svižným tempem jsme dojeli do Židlochovic a zpět, protože Alča byla vázána dalšími povinnostmi.
Sluníčko, listí které ještě neopadlo, tříbarevná kočka, která opět počítala na svém obvyklém místě projíždějící cyklisty, větřík a v neposlední řadě povídání v bufetu na náměstí v Židlochovicích. To vše utvořilo příjemný den, kterých není nikdy dost.
Děkuji za společnost, Aleno.

Bylo fajn.

Fotky:
Fotky kočičí:
Stejná kočka 11.6.2016:


Já imigrant

2. listopadu 2017 v 17:49 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Narodil jsem se v Československu. Vždy jsem žil na stejném místě, i když stát vícekrát změnil jméno. Svým chováním a prací jsem do jisté míry i já přispěl k současné, ne zcela ideální, podobě mé vlasti.

Chci ale žít ve Švýcarsku!
Zem je to krásná, obyvatelé svůj blahobyt tvrdě vydřeli prácí, nejen správou bankovních kont přátel i vzájemných nepřátel z celého světa.
Mají se dobře.
Chci se mít, na jejich účet, jako oni!
A žít tak budu!
Nejsem sám kdo má stejný nápad. Zkontaktovala mě tajná skupina Švýcarů, která zájemce převáží do své země v zapečetěných železničních vagonech, jako v jiných časech, jiní lide převezli z Německa do Ruska pana Uljanova.
Ještě že peníze jsou až na prvním místě.
Zaplatil jsem jim podstatnou částí svého majetku a brzy pojedu i já. Cesta zpátky pro mě neexistuje.

A pokud mě nebudou chtít přijmout?
Běda jim, domorodcům xenofobním!
Budu dělat kravál a kolem sebe chlívek. Na všechno si budu stěžovat. Všechno budu rozbíjet, neustále budu chtít víc než mi dají. Pracovat tedy rozhodně nebudu. Pokud to bude nezbytné, budu je i citově vydírat rozhovory v médiích.

Zdarma a dobře žít ve Švýcarsku je přeci moje lidské právo, a nikdo mi po něm nebude šlapat!
Jen ještě nevím, kdo mě tam bude živit, až já a mě podobní celou zem rozvrátíme.

Obrázek stažen z internetu.