close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Osmašedesátý

21. srpna 2017 v 0:14 | Petr Štolfa |  Písmenkování
21. (přesněji 20.) srpna roku 1968 obsadili někteří soukmenovci z našeho "Tábora míru a socialismu", jak v dobové mluvě avantgarda dělnické třídy a společnosti, komunistická strana, "Varšavský pakt" nazývala, naši zem.

V tomto roce, nebo možná rok před tím, jsem se naučil jezdit na kole. Proti dnešním dětem to bylo dost pozdě, ale byl jsem dítě nešikovné, a dětská kola s výjimkou těžko dostupného "Pionýru" neexistovala. Zvládl jsem dovednost, která podstatně zformovala celý můj život.
Začal jsem jezdit na kole dost podivném, které přestalo zajímat mého staršího bratra. Parkovalo na chodbě před dveřmi našeho bytu, a k zábradlí jsem ho zamykal lankovým zámkem FAB, který používám dodnes.

Nepamatuji si tanky, pamatuji si transportér, který mě v srpnových, nebo zářijových dnech, ve kterých ještě neplánovaně pokračovaly prázdniny, míjel slušnou rychlostí s minimálním bočním odstupem. Drncal jsem po tehdy kameny dlážděné krajnici, kam jsem mu uhnul, a dodnes si pamatuji strach, který jsem zažil. Řidič, který asi ani nevěděl ve které zemi je, mě jistě zabít nechtěl. Bojová vozidla ale neposkytují příliš dokonalý výhled, a možná na něj zrovna řval nervózní velitel.

Když rodiče viděli, že můj zájem je trvalý, máma mi v Liberci koupila první nové kolo. V Liberci proto, že v jediných dvou brněnských obchodech kola zrovna nebyla. S koly to fungovalo tak, že bylo nutno se denně v obchodě ptát. Po dvou, třech týdnech se většinou zadařilo. A já jsem s mámou zrovna jel za strýcem do Liberce. V Liberci byla asi kola zrovna na stranickém sjezdu. V malém obchůdku, v uzoučké ulici, kde přesto projížděla jedním směrem tramvaj, jich bylo ubytováno nevídaně! Obchod si pamatuji, i to jak jsem kňoural abych dostal "galuskáč" F12 za 1500 Kčs s pětikolečkem! Byl tuším zelený, a hlavně to byl "závoďák".
Na galuskách to jelo samo, a když jste je nové vytáhli ze zelené krabice, omamně voněli.
Musel mi ale stačit modrý cesťák se čtyřkolečkem na obyčejných pláštích za 950 Kčs. Sloužil velmi dlouho, prošel mnohými přestavbami a mnoho jsem s ním zažil.

V roce 1973 kola z obchodů zmizela.
Na západě vznikla ropná krize, a lidé tam znovu kolo objevili. Kola Favorit nebyla světová špička, ale na druhou stranu rozhodně ani totální průser, jako sovětská kola Ukrajina. Pravděpodobně celá produkce šla na export, ve snaze získat co nejvíc deviz, bez ohledu na takovou nicotnou verbež jako je domácí sháněč.
Kdo chtěl jezdit a nedostal se na západ, nebo nebyl vrcholový závodník, musel si součástky stále dokola opravovat, nebo vyrobit. Tak jsem činil i já. Nechal jsem si dělat převodníky, středové hřídele a jiné díly, samozřejmě včetně výrobních a servisních přípravků, a stal jsem se docela zdatným opravářem kol a konstruktérem, i když tyto profese mě nikdy neživily.
Vlastě trochu ano. Za opravy kola mi občas dával hoch, jehož máma pracovala v Tuzexu, bony, a v rámci socialistického, jedině fungujícího, směnného obchodu jsem lidem kreslil výrobní výkresy všeho, co potřebovali.
Zvláštní bylo, že některé náhradní díly na kolo se sehnat daly. Bohužel ne ty klíčové, jako třeba ráfky. Hliník, přesto že ho Maďaři vyráběli dost, byl pro velo průmysl těžko dostupnou, strategickou surovinou. Nebo, že by se jen odstěhoval do Humpolce?
Místo plánovaného vybírání svatebních prstýnků jsem jel do Mikulova s demontovanými, naraženými ráfky, protože známý, který je rovnal, aby se daly znova použít, nastupoval večer na noční směnu, kdy měl k práci klid. Škoda, že jsem tyto památníky podivně pokroucené doby všechny vyhodil, a jeden si nenechal. Dnes se tomu dá naštěstí jen těžko uvěřit.
Na služebních cestách jsem vždy zašel do obchodů "Jízdní kola a šicí stroje", kde jsem skupoval všechny náhradní díly, které byly. Jednou jsem v prázdné prodejně dychtivě přelezl pult a sám si součásti vybíral z regálu. Prodavačka mi nebránila a pobaveně mě sledovala. Možná proto, že se v sortimentu příliš nevyznala, a já ji usnadnil práci.

Transportér mě minul, a tak jsem mohl s kolem prožít mimo jiné i to další co zmiňuji.
Nebylo to díky útěku za hranice, nebo vyhození velké části schopných lidí, kteří drželi slzialismus v chodu, vždy úplně veselé a jednoduché, ale díky i za to.
Mnozí takové štěstí neměli.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama