Srpen 2017

170906 Zářijová noční cyklojízda

27. srpna 2017 v 9:06 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

V září, jako každý měsíc, první středu v měsíci, v den kdy je v poledne prováděna zkouška sirén, se opět koná noční cyklojízda.
Termín tentokrát vychází na 6.9.2017.
Čas: 19:00 hod.
viz:

A jak bylo?
Přijel jsem asi o čtvrt hodiny později. Davy cyklistů se nekonaly. Ale vyjíždět na noční cyklojízdu za světla? Tak zase nevím, bylo, nebylo?
Bylo! Vyjíždělo se ale tentokrát přesne v 19:00 hod.

170902 Hevlín II

26. srpna 2017 v 21:02 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Minulý, stejný výlet, výlet se nekonal. Pojedeme, a druhý pokus se jistě podaří, na jih k rakouské hranici do Hevlína.
Vzhledem k tomu, že poslední vlak z Hrušovan jede v 19:35 hod, naproti tomu z Vranovic jedou každou hodinu, až do 23:25 hod, pojedeme raději z Hrušovan do Brna.
Vlakem tedy pojedeme do Hrušovan nad Jevišovkou. Odtud kolmo do Hevlína, a dále přes Vranovice do Brna. Z Vranovic je možné jet domů opět vlakem.
Půvabnější část výletu je určitě část Hrušovany - Vranovice! Pokud pojedete domů vlakem z Vranovic, o mnoho nepříjdete.
Funkční světla s sebou!
Termín: sobota 2.9.2017
Bude fajn.

A jak bylo?
Jediný přihlášený František vázal svoji účast na účast moji. Vzhledem k tomu, že jsem nejel, asi nebylo nic.
Ale netřeba ztrácet naději, příští týden nový pokus!

Třetí smrt

25. srpna 2017 v 0:11 | Petr Štolfa |  Písmenkování
První smrt jsem prožil již dávno. Otec mi umřel když mi bylo třicettři.
Podivný pocit, trvající dlouho po pohřbu, kdy jsem nevěřil danému už značně vyprchal.
Máma odešla dvanáct let po otci, a čas již také mnohé vymazal.
Dnes jsou to tři roky, kdy ve svých dvaceti letech zemřel syn.
Na pohřbu přitahoval můj pohled šrám na dveřích jeho auta, který chtěl odstranit.
Občas si pustím některou Tomášovu písničku, a připomenu si jeho hlas.
Kocour, kterého přinesl domů, mi sedává na klíně.
Takovou třetí smrt bychom zažít neměli.
Bohužel, není to naše volba.


Osmašedesátý

21. srpna 2017 v 0:14 | Petr Štolfa |  Písmenkování
21. (přesněji 20.) srpna roku 1968 obsadili někteří soukmenovci z našeho "Tábora míru a socialismu", jak v dobové mluvě avantgarda dělnické třídy a společnosti, komunistická strana, "Varšavský pakt" nazývala, naši zem.

V tomto roce, nebo možná rok před tím, jsem se naučil jezdit na kole. Proti dnešním dětem to bylo dost pozdě, ale byl jsem dítě nešikovné, a dětská kola s výjimkou těžko dostupného "Pionýru" neexistovala. Zvládl jsem dovednost, která podstatně zformovala celý můj život.
Začal jsem jezdit na kole dost podivném, které přestalo zajímat mého staršího bratra. Parkovalo na chodbě před dveřmi našeho bytu, a k zábradlí jsem ho zamykal lankovým zámkem FAB, který používám dodnes.

Nepamatuji si tanky, pamatuji si transportér, který mě v srpnových, nebo zářijových dnech, ve kterých ještě neplánovaně pokračovaly prázdniny, míjel slušnou rychlostí s minimálním bočním odstupem. Drncal jsem po tehdy kameny dlážděné krajnici, kam jsem mu uhnul, a dodnes si pamatuji strach, který jsem zažil. Řidič, který asi ani nevěděl ve které zemi je, mě jistě zabít nechtěl. Bojová vozidla ale neposkytují příliš dokonalý výhled, a možná na něj zrovna řval nervózní velitel.

Když rodiče viděli, že můj zájem je trvalý, máma mi v Liberci koupila první nové kolo. V Liberci proto, že v jediných dvou brněnských obchodech kola zrovna nebyla. S koly to fungovalo tak, že bylo nutno se denně v obchodě ptát. Po dvou, třech týdnech se většinou zadařilo. A já jsem s mámou zrovna jel za strýcem do Liberce. V Liberci byla asi kola zrovna na stranickém sjezdu. V malém obchůdku, v uzoučké ulici, kde přesto projížděla jedním směrem tramvaj, jich bylo ubytováno nevídaně! Obchod si pamatuji, i to jak jsem kňoural abych dostal "galuskáč" F12 za 1500 Kčs s pětikolečkem! Byl tuším zelený, a hlavně to byl "závoďák".
Na galuskách to jelo samo, a když jste je nové vytáhli ze zelené krabice, omamně voněli.
Musel mi ale stačit modrý cesťák se čtyřkolečkem na obyčejných pláštích za 950 Kčs. Sloužil velmi dlouho, prošel mnohými přestavbami a mnoho jsem s ním zažil.

V roce 1973 kola z obchodů zmizela.
Na západě vznikla ropná krize, a lidé tam znovu kolo objevili. Kola Favorit nebyla světová špička, ale na druhou stranu rozhodně ani totální průser, jako sovětská kola Ukrajina. Pravděpodobně celá produkce šla na export, ve snaze získat co nejvíc deviz, bez ohledu na takovou nicotnou verbež jako je domácí sháněč.
Kdo chtěl jezdit a nedostal se na západ, nebo nebyl vrcholový závodník, musel si součástky stále dokola opravovat, nebo vyrobit. Tak jsem činil i já. Nechal jsem si dělat převodníky, středové hřídele a jiné díly, samozřejmě včetně výrobních a servisních přípravků, a stal jsem se docela zdatným opravářem kol a konstruktérem, i když tyto profese mě nikdy neživily.
Vlastě trochu ano. Za opravy kola mi občas dával hoch, jehož máma pracovala v Tuzexu, bony, a v rámci socialistického, jedině fungujícího, směnného obchodu jsem lidem kreslil výrobní výkresy všeho, co potřebovali.
Zvláštní bylo, že některé náhradní díly na kolo se sehnat daly. Bohužel ne ty klíčové, jako třeba ráfky. Hliník, přesto že ho Maďaři vyráběli dost, byl pro velo průmysl těžko dostupnou, strategickou surovinou. Nebo, že by se jen odstěhoval do Humpolce?
Místo plánovaného vybírání svatebních prstýnků jsem jel do Mikulova s demontovanými, naraženými ráfky, protože známý, který je rovnal, aby se daly znova použít, nastupoval večer na noční směnu, kdy měl k práci klid. Škoda, že jsem tyto památníky podivně pokroucené doby všechny vyhodil, a jeden si nenechal. Dnes se tomu dá naštěstí jen těžko uvěřit.
Na služebních cestách jsem vždy zašel do obchodů "Jízdní kola a šicí stroje", kde jsem skupoval všechny náhradní díly, které byly. Jednou jsem v prázdné prodejně dychtivě přelezl pult a sám si součásti vybíral z regálu. Prodavačka mi nebránila a pobaveně mě sledovala. Možná proto, že se v sortimentu příliš nevyznala, a já ji usnadnil práci.

Transportér mě minul, a tak jsem mohl s kolem prožít mimo jiné i to další co zmiňuji.
Nebylo to díky útěku za hranice, nebo vyhození velké části schopných lidí, kteří drželi slzialismus v chodu, vždy úplně veselé a jednoduché, ale díky i za to.
Mnozí takové štěstí neměli.


MHD Brno

20. srpna 2017 v 13:07 | Petr Štolfa |  MHD
Kolistky a kolisté,

Pokud cestujete v Brně v MHD občas s kolem, může vás zajímat:
Vyhledávání spojení MHD:
Stránky o MHD:

170826 Hevlín

20. srpna 2017 v 8:44 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Na minulém výletě jsme se domluvili, že tentokrát pojedeme na jih k rakouské hranici do Hevlína.
Možná pojedeme již v pátek. Mohu jet jen v sobotu.
Vzhledem k tomu, že poslední vlak z Hrušovan jede v 19:35 hod, naproti tomu z Vranovic jedou každou hodinu, až do 23:25 hod, pojedeme raději z Hrušovan do Brna.
Vlakem tedy pojedeme do Hrušovan nad Jevišovkou. Odtud kolmo do Hevlína, a dále přes Vranovice do Brna. Z Vranovic je možné jet domů opět vlakem.
Půvabnější část výletu je určitě část Hrušovany - Vranovice! Pokud pojedete domů vlakem z Vranovic, o mnoho nepřijdete.
Funkční světla s sebou!
Termín: sobota 26.8.2017
Bude fajn.

A jak bylo?
Zaspal jsem.
Omluvil jsem se Jirkovi, kterého jsem zastihl již na cestě na místo srazu. Jirka si udělal vlastní program.
Pokus zopakujeme příští sobotu.

170819 Bukola

13. srpna 2017 v 17:39 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Jirka se pravidelně zúčastňuje závodu "Bukola"
Pojedeme ho podpořit.
Abychom závodníkům nepřekáželi, pojedeme do cílové hospody trasou odlišnou.
Hospodu v Bukovince zvolíme podle toho , kam se dostaneme.
Termín:
sobota 19.8.2017
Bude fajn.

A jak bylo?
Mírný deštík byl našim společníkem po celou dobu cesty. Také část cesty terénem byla náročnější než jsem plánoval, poněvadž to byla cesta jiná, zákeřně se nám vnutivši, než ta, na kterou jsme se měli trefit.
Jirku jsme na startu závodu již nestihli, ale v cíli, mezi mnoha jezdci, jsme ho ještě před vyhlášením výsledků, našli.
Fotograf si při vyhlašování výsledků Jirku našel:
Přestože "závodnická" hospoda v Bukovince byla plná, druhá hospoda, kterou, a cyklistický bůh mi snad odpustí, mám raději, bylo takřka prázdno.
Sílící deštík nás přesvědčil zůstat v útočišti déle, a tak když se Marta jako průzkumník vrátila, aby zjistila jak se Jirka umístil, již ho nenašla.
Smysl mise nebyl tedy tak úplně naplněn, ale přesto, a troufnu si to říci nejen za sebe, ale i za Martu, Lídu, Romana a Honzu:

Bylo fajn.

Fotky:
Trasa:



Jan Palach

11. srpna 2017 v 0:17 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Jan Palach, narozen 11.8.1948 ve Všetatech.
Jan Palach, promující s červeným diplomem. Fotografie se šťastnými rodiči, a se starším bratrem v pozadí.
Jan Palach, se svojí dívkou.
Jan Palach s další svojí dívkou. Ještě třetí, čtvrtá. Pátá? Ale proč počítat! Konečně Honza je hezký kluk, a stále svobodný.
Jan Palach, nasazující prstýnek té pravé.
Jan Palach, se svými dětmi.
Jan Palach, v dalším zaměstnání, když ho z prvního vyhodili pro nesprávný postoj k jedině správným životním hodnotám.
Jan Palach, neustupující.
Jan Palach, disident.
Jan Palach, topičem v kotelně.
Jan Palach, s obavou o zdraví nemocného, prvorozeného syna.
Jan Palach, zdrcen smrtí milovaného dítěte.
Jan Palach, dobrým topičem v kotelně.
Jan Palach, emigrant.
Jan Palach, pracující v cizím městě jako pomocný číšník.
Jan Palach, pracující ve svém oboru.
Jan Palach, úspěšný ve svém oboru.
Jan Palech, známý ve svém oboru.
Jan Palach, nalézající usmíření se světem, i sám se sebou.
Jan Palach, přebírající ve své původní vlasti Řád Tomáše Garrigua Masaryka, za celoživotní práci.
Jan Palach, jeden z lidí kteří žijí tak, aby se žít dalo.

Statečný život, Jana Palacha.

170812 Bobrava

6. srpna 2017 v 16:29 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

také v sobotu 12.8.2017, případně v neděli 13.8.2017 někam pojedeme.
V sobotu má být nejchladněji, možná občas i trochu sprchne, ale vzhledem k vyprahlosti krajiny není pravděpodobné, že by terén byl neúnosně rozbahněn.
Vedra jsme si užili víc než dost minuje, tak tentokrát můžeme nechat plavky doma, a raději nezapomenout na pláštěnku.
Kam pojedeme?
Projedeme si údolí Bobravy.
Termín: sobota 12.8.2017
Bude fajn.

A jak bylo?
K výletu jsme si vybrali sobotu.
Ráno jsem se při holení výjimečně nepořezal, a i další pokračování dne se podařilo.
Na trasu nás vyjelo devět: Lidka, Olga, Marta, Jirka, Franta, Honza, Vladimír, Roman a já.
Za pro cyklistiku přijatelného počasí jsme rychle dojeli po asfaltu do obory v Rajhradu.
Po nočním dešti příliš nerozmoklém terénu kolem Bobravy a po silnici, jsme dokutáleli kola svých kol do Střelic. Hospoda v sokolovně nás svoji nabídkou příliš nepotěšila, přesto jsme se zde najedli, napili, i připili na zdraví Martě. Jirka se ve Střelicích rozhodl pro cestu domů vlakem.
Ostatní jsme vyjeli znovu terénem s brodem, na Kývalku, a potom opět po asfaltu až do hospody s cizojazyčným názvem a s proslulými, možná domorodými žebry.
Nasyceni jsme se vydali ke svým domovům.

Bylo fajn.

Fotky:
Trasa:


Rasismus

2. srpna 2017 v 18:33 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Rozdělovat lidi podle barvy kůže, nebo podle náboženského vyznání, či jiného rozdílu, který neškodí druhým, je hanebné.
Hanebné podle mě je ale také:

Dávat lidem, kteří ze svého rozhodnutí nepracují, dávky v nezaměstnanosti vyšší než je průměrný příjem.
Přiznávat lidem, kteří nikdy ze svého rozhodnutí nepracovali, vyšší důchody než lidem, kteří tak činili po celý život.
Tolerovat aby tito lidé k životu bez práce vedli i své děti.
Nechci aby zemřeli hlady, jen nechápu, proč výši zmíněných požitků nelze odvodit z hodnot minimálních, nikoliv průměrných. Prostě je nastavit tak, aby se něco naučit a pracovat vyplatilo!

Přijímat v naší zemi cizince, kteří zde nechtějí, a v podstatě ani vzhledem k absenci jakékoliv mírové kvalifikace, nemohou a nebudou pracovat, a opět je dotovat štědrými penězi, o kterých se velké části našich lidí, kteří se mohou spolehnout jen na své ruce, nebo hlavy, ani nezdá.
Tolerovat, podle našeho práva i práva mezinárodního, těžké kriminální činy některých z těchto cizinců, a krčit se před případným pokáráním za tvrdý postup proti nim.

Jsem striktně proti těmto skutkům.
Jsem si vědom, že nejsem sám, kdo si tyto věci uvědomuje, a na rozdíl ode mě, proti nim nejen píše, ale i něco dělá.
Pokud toto je také rasismus, jsem rasista.