Květen 2017

170520 Bobrava II

18. května 2017 v 1:31 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Před měsícem jsme projeli trasu kolem Bobravy. Jaro za tuto dobu udělalo další pokroky, a tak se tam chci podívat znovu.
Minule bylo sucho, tak jak je konečně skoro všude, předpokládám, že nyní to bude podobné.
Trasa je vhodná pro širší pláště.
Termín: 20.5.2017

A jak bylo?
Nebylo. Musel jsem výlet na poslední chvíli zrušit.
Ale zase bude. Příště.

Svoboda

7. května 2017 v 22:22 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Před lety, za které vyroste několik generací, skončila druhá světová válka.
Dodnes mě trochu mrzí, že jsem si neukradl středoškolskou prvorepublikovou učebnici filosofie, která se mi dostala do rukou, cenzurovanou za protektorátu Němci. Pečlivě, jak jinak by to německá ruka dokázala, tuší, podle pravítka přeškrtnuta slova jako Československo, český, a podobně. Slova sice vidět nebyla, ale jednoznačně se dala doplnit. Kdyby to nebylo tragické, bylo by to komické.
Nemyslím si že by Němečtí nacisté byli všichni hloupí, jen asi nebyl papír na nové učebnice.
Naivní cenzura, spočívající v přímé lži, nebo v absolutním popření, většinou nefunguje.
To komunisté, kteří rozhodovali o popřevratové podobě státu jistě věděli, a papíru již bylo víc než za války.
Nemyslím si proto, že by například přímo tvrdili, že území našeho státu osvobodili jen vojska Sovětského Svazu. V padesátých letech by to bylo brzo, a v generaci moji byl v rámci povinné četby zařazen mimo jiné i román Adolfa Branalda, Lazaretní vlak, s tématikou osvobození, jehož popis lživý není.
Jen podíl Američanů a ostatních západních spojenců v nových učebnicích tak trochu upozadili. To ale neznamená, že by takový postup byl méně hanebný.

Společnost funguje jako kyvadlo. Je-li vychýlena na jednu stranu, a následně revolučně z této pozice uvolněna, vychýlí se na stranu opačnou.
Lidové oslavy osvobození v Plzni jsou v rámci této teorie naprosto zákonité.
Opuštěná pohřebiště sovětských vojáků, nebo dokonce zhanobení, a pozdější odstranění tanku, symbolu osvobození Prahy, jsou přesto naši velmi špatnou vizitkou. Názor vysokoškolsky vzdělané ženy, která by mohla být mou dcerou, na vliv Němců a Rusů na naše dějiny ve dvacátém století, mě mírně poděsil.

Jsem přesvědčen, že by bylo důstojné najít místo na demarkační linii, a vybudovat tam památník spojenců.
A pokud si někdo rád připomíná historickou vojenskou techniku, jistě by se zde našel prostor nejen pro obrněnce s bílou a rudou hvězdou.


170513 Signálka IV

7. května 2017 v 0:56 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Letos, stejně jako v květnu minulého roku, chci jet po bývalé signálce podél hranic s Rakouskem.
Výlet plánuji tentokrát z Břeclavi do Vranovic, a pokud bude chuť i s dojezdem do Brna.
Cesta je asfaltovaná a vede po strážní cestě u bývalých zátarasů, nebo po méně frekventovaných silnicích.
Část signálky je opravená. Jiné úseky jsou ale horší, proto je dobré volit spíš širší, než užší pláště.
Pojeďte také.
Termín: 13.5.2017

A jak bylo?
Z vlaku v Břeclavi jsme vystoupili: Olga, Svaťa, Franta, Honza a já.
Poctivá domácí příprava se vyplatila. Podle vytištěných listu aktuální mapy, jsme bez bloudění dojeli k bodu, kde jsme se loni, při jízdě opačným směrem, ztratili.
V Úvalech jsme se zase ocitli jinde než jsem chtěl, ale na plánovanou trasu jsme brzy najeli.
Jak jsem již předeslal, jen upřesňuji. Část signálky, a to zhruba od Jevišovky (Kam jsme tentokrát nezajížděli.) do Mikulova je opravená v takové kvalitě, že je používána i bruslaři.
Hospod bylo tentokrát dost. Dobré domácí kuřátko, nealko i alko pivo, deci bílého, a dršťková polévka, to vše nás zasytilo i potěšilo.
Já jsem dojel po ose do Brna, ostatní se nechali odvést domů z Vranovic vlakem.
Sluníčko se občas vystřídalo s dešťovými kapkami, intenzivně nás skrápějícími, přesto:

Bylo fajn.

Foto:
Trasa:


170506 Ždánický les

3. května 2017 v 22:37 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

v sobotu projedeme letos poprvé oblíbenou trasu, pravidelně absolvovanou, hřeben Ždánické ho lesa.
Termín: sobota 6.5.2017
Bude fajn.

A jak bylo?
Tentokrát se nás sešlo docela dost. V šesti lidech jsme vyjeli na cestu. Jaro v plném nasazení bylo všude kolem nás. Nepršelo, i sluníčko zasvítilo. Z Nesovic, kde jsme cestu dříve končili, za přispění domorodců, jsme objevili bezpečnou cestu, vedoucí až do Bučovic.
Zde jsme se již svěřili vlaku.

Bylo fajn.

Fotky:
Trasa: