Patnáct minut slávy

7. dubna 2017 v 3:09 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Rád píšu. Což o to, to by se dalo ještě odpustit, ale já napsané stejně rád zveřejňuji.
V současnosti tak činím již méně, ale byly doby, kdy jsem tak činil pravidelněji.
Pravidelně jedna povídka přibližně měsíčně, zveřejňovaná na servru, který se nezabýval v první řadě psaním, ale tématy, která se v televizi nevysílají ani po dvaadvacáté hodině.
Dokonce i s čtenářkou jsem se osobně setkal. Kdyby jen to. Znala některé pasáže z paměti!
Čas plynul, písmenek mých i ostatních přibývalo, a provozovatele serveru, vystupující na rozdíl ode mne, mnohdy pod svými občanskými jmény, napadlo uspořádat setkání lidí, kteří se tak, či onak, na fungování servru podíleli.

Děvče v šatně mi podalo jmenovku s mým nikem a já si ji připnul na košili. Moc se mi do toho nechtělo. Americký zvyk, být ocedulovám, aplikován v zemi našich současných přátel na věčné časy asi i u agentů tajné služby, mi příliš nesedí.
Ale začali se dít věci. Dívky a hoši mě zastavovali, a všichni hovořili něco v tom smyslu, že to co píšu je dobré, a dá se to číst.
Že by mi to bylo lhostejné, nebo dokonce nepříjemné, to tedy rozhodně není pravda.
Zažil jsem omamně příjemný pocit vlastní velikosti spojený s tím, že ovlivním uměním svět.
To jsem asi trochu přehnal, ale příjemné to bylo.

Přesto mě to neživí. Víte, ono psaní je práce! A to někdy docela krušná, má-li výsledný text mít hlavu i patu, a nějaký smysl k tomu.
A proč to tedy vlastně celé píšu?
Chci se pochlubit, trošičku se pochvástat, i když asi ani není čím.
Ale, jak anonymní moudro praví, kdo to za vás udělá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama