Čeština

26. dubna 2017 v 19:23 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Nebyl jsem nikdy dobrý češtinář. Boj s touto dámou jsem mnohdy nevyhrával. Zákeřná měkká, nebo tvrdá iy, čárky oddělující části vět, diakritika, a jiné zákeřnosti mateřského jazyka, to vše mi vždy poněkud unikalo. Moje jazyková nedostatečnost spolu s mírnou formou dysgrafie byla důvodem proč jsem byl pedagogy na základní škole hodnocen mnohdy jako nestudijní typ.
V době neexistence výpočetní techniky pro běžné denní použití, na technické střední škole, bylo nutné slušně psát.
Dlouhodobé cvičení dalo vzniknout mému vyléčenému rukopisu, který, byť s odchylkami od normalizovaného písma, se dá přečíst.
Boj s pravopisem jsem začal zvládat až v době kdy jsem miloval děvče z Prahy. Bylo mi hloupé psát dopisy s pravopisnými chybami, a tak jsem vždy nahlížel do pravidel českého pravopisu.

Papírový dopis asi již vyhynul, a snaha naučit se mateřský jazyk asi taky.
Lidé píšící na klávesnicích, patřících nadnárodním firmám, které diakritiku nemají, ji používat nemohou.
Takze vsechno bez carek a hacku.
Ohavné, ale asi těžko, v rozdané a prodané zemi, jinak řešitelné.
Ale i horší věci jsou ke čtení. Nadšení ze sportovního výkonu, může přinést i tato slova:
"Vym cotoje dneska to bylo super sy borec"
Že by čeština přežila jen přibližně 170 let?

Dnes jsem relativně dobrý češtinář.
Jsem, ale radost z toho nemám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majka | Web | 27. dubna 2017 v 7:19 | Reagovat

Národní obrozenci by se divili, jak je český jazyk przněn.

2 Petr Štolfa | E-mail | Web | 27. dubna 2017 v 8:22 | Reagovat

Možná by vzali do ruky místo pera hůl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama