Střela

17. ledna 2017 v 19:58 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Drama přátelství, vášně a bolesti

Střela se svou nejlepší přítelkyní nábojnicí byla pohodlně ubytována v nábojové komoře. Místa zde sice nebylo příliš nazbyt, ale jistou volnost prostor poskytoval.
Silné, ale ladné olověné tělo střely bylo oblečeno do elegantní načervenalé tombakové košilky. Nábojnice dbala na svůj vzhled také. Pocházela ale z rodiny s vojenskou tradicí, a tak zvolila pro svůj šat elegantní zelenou.
Obě přítelkyně se snažily probírat běžné události, ale nedařilo se jim to. Se střelným prachem ani se zápalkou se příliš nebavily, protože obě nejasně tušily, že to budou právě oni dva, kdo způsobí jejich odloučení spojené se ztrátou možnosti jakéhokoliv kontaktu, čehož se velice obávaly.
Dnes byly obě velmi neklidné, protože v nábojové komoře ještě nepobývaly. Jejich domovem, společným pro mnoho stejných dvojic, byl dosud jen plastový výlisek uzavřený v papírové krabičce.
Ale ani střelný prach a zápalka nebyli vzniklou situaci nadšení. Prach věděl, neb to byl prach sečtělý, to, co poněkud povrchnější nábojnice a střela jen nejasně tušily. Věděl, že odloučení kamarádek bezprostředně způsobí a nepřežije ho ve stejné chemické kondici, v níž je dosud a v níž byl zcela spokojen. Také zápalka znala z vyprávění, že po vykonání životního úkolu ji čeká již pouze cesta do sběrny barevných kovů.
Ve stísněné atmosféře došlo náhle k osudové události. Uvolněný úderník hnaný silou pružiny narazil do dna zápalky. Její zjitřené nitro, vždy velmi citlivé k mnohým podnětům, vyvrhlo své ohnivé vyznání. Střelný prach nemohl zůstat netečný, a zahořel dosud nepoznanou vášní.
Střela a nábojnice ještě chvíli zůstaly v těsném objetí, ale narůstající tlak plynu,ve který se hořící střelný prach měnil, byl nemilosrdný. Obavy se naplnily. Střela byla událostmi donucena dát se do pohybu. Po kratičké volné cestě, kdy se definitivně rozloučila s nábojnicí, která zůstala sama v komoře, se její ovigál zařízl do drážek vývrtu, stoupajících v ladných šroubovicích směrem k ústí hlavně. Střela se stále zvyšující rychlostí s bolestivě odřenými boky dál protlačovala těsným drážkováním vývrtu, tak jak ji nutil vznikající plyn, a vzdalovala se své družce. Nezvyklá rotace podle podélné osy způsobila navíc nebohé střele úpornou bolest hlavy.
Krátce před tím, než střela dosáhla ústí hlavně, tlak plynu dostoupil maxima. Přesto ocel dobře navržené zbraně nemusela mobilizovat zdaleka všechnu svoji pevnost, aby uvolněné živly udržela pod kontrolou.
Střela, poněkud omámena zrychlením, kterého dosáhla, viděla již před sebou jasný kruh světla, který tvořilo ústí hlavně. V zápětí ho dosáhla.
Za ústím již střela přestala být tísněna vývrtem, ale plyn se ještě stále důvěrně dotýkal jejího zadku, což jí bylo po celou cestu velice nepříjemné. Proto zase poněkud zrychlila, aby se z jeho dosahu co nejdříve vymanila, a zamířila ke svému cíli.
Venku pršelo.
Proto musela ke svému cíli deštěm. Jé, té se nechtělo! Ale to už napsal Jiří Suchý.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FelixC | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 9:45 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

2 Petr Štolfa | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 10:44 | Reagovat

Děkuji, jsem rád, že se Vám blog líbí.

3 Sandra | Web | 18. ledna 2017 v 11:05 | Reagovat

Četla jsem už leccos, ale tohle je opravdu originální námět...

4 Petr Štolfa | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:35 | Reagovat

Jen mírně jiný popis reálného děje při výstřelu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama