Veřejný zájem

14. prosince 2016 v 16:27 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Pominu-li ostatní podílníky, a jako uživatele veřejného prostoru budu uvažovat pouze dopravu, dochází v posledních letech i u nás ke změně. Více než stoletý model ve kterém užívají takto definovaný veřejný prostor převážně lidé v motorových vozidlech se mění.

Komunisté bohužel mimo jiného zdiskreditovali pojem "veřejný zájem"
Ve společnosti převažuje proto strach tento pojem do argumentace zařadit. Přisprostlí "autisté" prskající na netových diskusích, osočující takto argumentující lidi jako uctívače rudé hvězdy, jsou jen tou zábavnější stranou mince. Konečně pitomci se vyskytují ve všech zájmových skupinách.
Blbství nejmenovaného procyklistického aktivisty při jednání se zástupci města, kterého jsem byl svědkem, by bylo na samostatný článek.

Průmyslovou výrobu v naší zemi tvoří v současnosti převážně výroba spojená s průmyslem automobilovým. Je otázka, je-li to dobře.
"Veřejný zájem" se objevuje jako nutnost řešit vznikající problémy. Ať již to byla ropná krize v roce 1973, která asi poprvé ve dvacátém století na západě rehabilitovala jízdní kolo, jako dopravní alternativu, nebo současná ztráta komfortu užívání vlastního auta, při parkovaní ve vybrané lokalitě, při cestování spojeném se stáním v neustálých kolonách. Zcela se ztratí spolu se zanikajícími životy účastníků dopravních nehod.
Nikdo pravděpodobně nesleduje takto vznikající ztráty.

Ke slovu přichází více doprava vlastní silou, pěšky, nebo z fyzikálního hlediska účinnější, a časově výhodnější pohyb na kole.
Je korektní říct, že z prostoru pro auta je nutné ukrojit, aby byl provoz na kole bezpečnější, a někdy i vůbec jako takový proveditelný. Nechci tvrdit, že chodci mají situaci ideální, ale chodníky přeci jen existují v míře větší než malé.
Náš společný prostor nenaroste. Nerozpíná se jako vesmír.
Chápu, že uživatelé automobilů, a jistě mezi nimi nejsou jen jedinci co by nejraději jezdili autem i z kuchyně do koupelny vlastního bytu, se brání.
Nechtějí se dělit.
Někteří argumentují slušně a gramotně, jíní jinak.

Život je cesta po hraně. Bohužel po ní umí jít jen málokdo. Hledat rozumné, přijatelné řešení není snadné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama