Září 2016

Jezdím po chodníku

30. září 2016 v 8:39 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Jezdím po chodníku. Tedy, ne autem, ale na kole.
Jezdím po chodníku, ne vždy, a ne všude. Základní nastavení mám v souladu se zákonem. Jezdím po komunikacích, po kterých jako bicyklista, jezdit smím. Pokud nemám určen cíl, jezdím raději v terénu, nebo po cyklostezkách.
Mám-li ale určen ve městě jednoznačně koncový bod "B" a vozovka není příliš bezpečná volba, neváhám většinou krátkodobě, použít chodník.
Současná jízdní kola umožňují zařadit takový převod, že lze při zachování optimální frekvence šlapání, jet rychlostí chůze. Tak také, pokud se na chodníku vyskytuje chodec, jedu.
Vidím-li postavu s nákupní taškou na kolečkách, sledující mě nejistým pohledem, nedělá mi problém s kola slézt.
Po chodnících jsem více jezdil se synem. Za celou dobu jeho dětství jsem nezažil cokoliv, co by se dalo označit jako ohrožení chodce. Také policejní hlídky byly pravděpodobně dočasně raněny slepotou, a nenapadlo je hnát dítě mezi auta.
Ne tak spravedlivý muž vyššího věku. Když k němu Tomáš dojížděl znenadání rozpažil ve snaze nasměrovat syna na silnici, po které za jeho zády zrovna přijížděl kamion.
Naštěstí synek příliš autoritám nepodléhal, a obratně staříka, stále po chodníku, objel
Přiznám se, musel jsem se dost přemáhat abych toho blbce fyzicky nenapadl.
Následovala pochvala za správnou reakci, a instrukce, zahaněče na silnici nikdy neposlechnout!
Předjíždím-li autem rodinu na kolech s malým dítětem, někdy dokonce jedoucím za rodiči, vyhýbám až do protisměru, ale jemnému mrazení v zádech se nevyhnu. Ale nechci soudit, možná ti lidé jinou volbu nemají.
Třeba nechtějí jezdit po chodníku.

Jezdím po chodníku, a budu tak činit i nadále.
Pokud mě ale chytí ruka zákona, bez zbytečných keců zaplatím. Za co se konečně v životě neplatí?


Tolerance

28. září 2016 v 14:21 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Kolistky a kolisté

V době, kdy jsem častěji absolvoval společně s jinými mě neznámými jezdci hromadné cyklistické akce jsem zažil mladého, trošku rozhněvaného muže líčícího nepřekonatelné problémy s bruslaři na cyklistických stezkách. Všechna moudra si nepamatuji. V paměti mi zůstal jen jeho jednoznačný a kategorický závěr, že bruslaři na stezky pro cyklisty nepatři. Zavazí, zdržují, prostě fuj. Pryč s nimi, nejlépe na samostatnou stezku pro bruslaře, nebo lépe někam do rezervace.

Nemohl jsem si nevzpomenout na jednu siláckou řeč u piva. Řeč chlapíka, líčící jeho údajně pravidelně prováděný očistný akt spočívající v otevření dveří u auta a srážení obtížného hmyzu - cyklistů se silnic.

Představuji si idylické nedělní odpoledne na bředu řeky Svratky. Po pěti samostatných souběžných komunikacích se pohybují cyklisté, bruslaři, jezdci na koloběžkách, maminky s kočárky, a na poslední s nich si svižně vykračují čiperní důchodci s batůžky na zádech.

Ale nic není dokonalé, maminka s bruslemi na nohou a s potomkem v kočárku váhá…

Asi bude něco na tom, že lidé se nedělí na chodce, motoristy, bruslaře, rybáře, cyklisty, blondýny, brunety, Američany, Rusy ale pouze na sebestředné blbce a tolerantní neblbce.

Pokud se pokusíme vzájemně se chápat, bude fajn.


160925 Svitava pod parou

27. září 2016 v 4:33 | Petr Štolfa |  Bylo
Oživení nábřeží kolem Svitavy. Moto festivalu na pravém břehu řeky. Přiznám se, že dětský koutek, jak jsem koutkem oka spatřil, ani koncert hudební skupiny hrající v přistaveném vagonu moji pozornost nezískal. Tím ovšem rozhodně nechci říct že by něco z toho bylo špatně.
Byl tam ale parní vlak! A proto, že jsem chtěl fotit z vagonu i z venčí měl jsem málo času, protože jsem se rozhodl přijet raději dvakrát. Nejdříve autem. Spojeno s jízdou vlakem. Podruhé na kole. Fotogravování jedoucího vlaku.
Proč? Inu, někteří spoluobčané soukromé vlastnictví příliš nerespektují, a v této lokalitě jsem prostě nechtěl opuštěné kolo riskovat.
Něco jsem nafotil, zkombinoval obě mise, a zveřejnil.

Bylo fajn.

Trasa s některými fotkami:

Všechny fotky:


160924 Zbýšov

27. září 2016 v 4:12 | Petr Štolfa |  Bylo
V dobách těžby uhlí, ne jako nyní mnohdy kamiony, se vytěžená surovina vozila z dolů do stanic ČSD, a v místě spotřeby dále, až ke koncovým spotřebitelům, pomocí vleček.
Jedna z mnohých vedla z dolu ve Zbýšově do stanice Zastávka.
Po ukončení těžby železniční nadšenci přeroschodovali část původní koleje 1435 mm na rozchod 600 mm, a nyní zde provozují jízdy, s různých míst získanými vozidly příslušného rozchodu.
Provozovatelé těchto, aniž zpochybňuji poznávací hodnotu, zejména dětských atrakcí, myslí na lidi odkázané na invalidní vozík. Proto jsme mohli absolvovat jízdu vláčkem, taženým parní lokomotivou.
Fotografování, syčící pára, saze na oblečení. Slunce na chvíli zastíněné kouřem.

Bylo fajn.

Foto:


160924 Zastávka

27. září 2016 v 3:41 | Petr Štolfa |  Bylo
V sobotu 24.09.2016 parní lokomotiva 433.001 "Skaličák", na postrku s motorovou lokomotivou T 478,1001 "Bardotka" vezla vlak sestavený s osobních vozů "Rybáků" z Brna do Zastávky a zpět.
Protože se s vozíkem do vagonů nedostaneme, výlet jsme s Květou absolvovali autem.
Spáchali jsme něco fotek na Hlavním nádraží v Brně, a s vidinou fotografování příjezdu vlaku do Zastávky jsme se vydali na cestu. Gumová kola se ovšem na dálnici zastavila, a tak jsme přijeli až v okamžiku, kdy bylo slyšet již "oddechující" páru ve stanici.
Další fotky, v paměti zasutá vůně spalovaného uhlí, oblaka páry a kouř.
Možná právě tato 433:001, nebo její družky na posunu ve Skalici nad Svitavou, nebo na vlaku tvořeného stejnými "Rybáky" při výletu do Boskovic, tvořila rámec mých prázdnin u babičky.
Ne, dětství se nevrací. Ale přesto:

Bylo fajn.

Foto:



160918 Znojmo

19. září 2016 v 13:27 | Petr Štolfa |  Bylo
Mám rád Znojmo, ale nemám rád přehnanou koncentraci davu. Proto jsme se do Znojma vypravili den po vinobraní. Hana navštívila syny a kamarádku. Květa a já jsme se vydali do města.
Zdá se mi, že kulturnost oslav vína vzrostla. Přestože jsme dorazili do města brzy ráno, na rozdíl od dob reálného socialismu, znečištěné ulice jsem nezaznamenal. Pravda, cena vstupu do vyhrazeného prostoru již tak optimistická není. Ale to bylo. Neděle byla samozřejmě nezpoplatněna.
Mám rád Znojmo, asi proto. že jsem zde trávil příjemné chvíle u svoji fajn tety a strýce, často kouřícího za svým pracovním stolem, krytým přebujelou pokojovou rostlinou, s milou sestřenicí a chytrým bratrancem.
Jako každý stařec, který si nepamatuje co měl k obědu, ale živě si vybavuje zážitky v dětství jsem ukazoval Květě s patřičným komentářem místa stejná, ale již jiná než byla.
Škoda, že vyhrazený čas příliš brzy uplynul. Ale jinak:

Bylo fajn.

Foto:


160917 Podzimni cyklojízda

13. září 2016 v 17:35 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Pro ty co budou o volných dnech v Brně, je tu podzimní cyklojízda.
Datum konání: Sobota 17.09.2016
Místo : Moravské náměsti
Sraz: 15:00 hod.
Odkaz:
Toho času nefunkční. :-(
P.S.
Našel jsem funkční odkaz:
Bude fajn.

A jak bylo?

Účastnice a účastníci, snad z důvodu rozpačitého počasí, se nepočítali na stovky ale jen na desítky. Za asistence policie obkroužili malí i velcí plánovanou trasu. Nebylo by marné pohybovat se tak bezpečně a komfortně na silnicích každý den.

Bylo fajn.

Foto:

Plánovaná a zároveň i dodržená trasa:


160915 Noční cyklojízda III (V)

13. září 2016 v 17:30 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Pro ty z Vás co se nebojí tmy, případně nestihli ty předchozí a mají rádi barevná světélka, je tu celkem v Brně pátá a letos třetí noční cyklojízda.
Zkontrolujte osvětlení, případně světelně,či jinak, dozdobte stroj, a pojeďte také.
Datum konání: Čtvrtek 15.09.2016
Místo : Moravské náměsti
Sraz: 20:00 hod.
Údaje viz. odkaz:
Bude fajn.

A jak bylo?
Jako obvykle barevně. Blikavě a svítivě. Netušil jsem ale, že objevím mezeru na trhu s jízdními koly.
Kola pro psy! Pokud budou, nebude muset příště jet malý bílý chlupáč v baťohu svého pána.
Věřím, že se neviditelná tržní ruka ukáže. Uvidíme příště.

Pro lidi i zvířata, bylo fajn.

Foto:

Mapa trasy:


Lepší svět

11. září 2016 v 15:35 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Jsem přesvědčen, že je nutné hledat alternativní cesty rozvoje společnosti. Jsem přesvědčen, že je více než vhodné aby stát část peněz, které od nás občanů dostáva použil například na úpravu a stavbu nových městských komunikací tak, aby je bylo možné bezpečně používat i na jízdním kole. Nicméně, tento text vznikl jako reakce na projev radikálního cyklisty-ekologa při jednání s představiteli města.
Pravda, kdybych v dobách svého vysokoškolského studia nečet do nečitelna ohnatanou, ofsetem "vydanou" publikaci Georga Orwella, "Farma zvířat", tento textík, by o mnoho let později určite nevznikl. Snad je mojí alespoň částečnou omluvou skutečnost, že myšlenky v knize obsažené je bohužel nutné stále opakovat.

Abstrakt:
Přimknout se pevně k černé nebo bílé je tak lákavé. Není třeba myslet. Netřeba hledat. Je potřeba jen naslouchat správnému hlasu a vyrovnat krok. A vyrovnaným krokem rázně dojít tam, odkud jsme vyšli.

Hledím spokojeně na městskou ulici z okna bytu ve kterém již řadu let bydlím. Na ulici je klid a okna mohou být otevřena celý den, neboť cyklisté, bruslaři, a jiní, co se pohybují jen vlastní silou jsou tiší a zapáchají jen vlastním potem.
Svět je nyní lepší. Je to pravda, kterou nelze popřít. Ohavná smrdící, vše živé ničící auta, spalující ropné deriváty, byla zrušena. Zrušena, zakázána, a skoro všechna sešrotována. Všichni jezdí na kole. Rádi! Rádi? No, hlavně, že všichni. Nebylo to samozřejmě jednoduché. Zlom nastal někde na začátku století, kdy se dostala do vlády naše strana, která rázně změnila dopravní politiku.

V průběhu let došlo k převedení prakticky celé tranzitní nákladní přepravy ze silnic na koleje. Elektrického proudu je dostatek, neboť se včas podařilo rozbít stranickou frakci, bojující proti jaderným elektrárnám. Průběžně se snižoval počet obětí dopravních nehod a zlepšoval se život těch, kteří mají svoje domovy kolem silničních dopravních tahů, nebo ve městech. V relativně krátké době lidé pocítili zlepšení fyzické kondice a celkového zdraví. Naše strana získávala stále více hlasů. Podařilo se zajišťovat elektromobily, pohybujícími se ve vyhraněných koridorech, místní zásobování. Hromadná doprava osob je vyřešena velkoryse, bezpečně a čistě. Později se změnou volebního zákona na pokrokový-většinový, naše jedině možná cesta dopředu, definitivně zvítězila. Soukromé vlastnictví automobilu se stalo společensky nežádoucím.
Ano staly se i přehmaty. Někdy, tedy později, když jsme již měli absolutní moc se nevysvětlovalo, ale přikazovalo. Ano i zavíralo. Vzdát se auta, bylo pro mnohé těžké. Někdy to ale jinak nejde. Ale copak na začátku naší cesty jsme nebyli ignorování, vysmívání a zabíjeni na silnicích ?

Hledím na městskou ulici z okna bytu ve kterém již řadu let bydlím. Předsedou vlády jsem již druhé volební období. Nevím, stále se nemohu rozhodnout. Nechat ty lidi se zakázané strany "Motor motorem pokroku" opět zavřít, deportovat do rezervace, nebo s nimi začít jednat?

Ale co, nechám to až na jednání. Teď si vychutnám chvíli času, která mi ještě zbývá. Je to sice jen patnáct minut, ale i ty jsou dobré. Osobní auto s řidičem, které mám jako jeden z mála přiděleno, přináší přeci jen svoje výhody.


160910 Holedná

5. září 2016 v 17:23 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

V sobotu 10.09.2016 pojedu opět jen na malý výlet, tentokrát jen v Brně.
Sraz. V Komíně na lávce přes řeku.
Odjezd: 9:00 hod.
Bude fajn.

A jak bylo?
Krátce po deváté jsem vyjel. Přechod od opraveného asfaltu stezky, přes nepříjemné panely, přes vodou, až po traverz po pěšině jsem zvládl.
Pří plánování od stolu jsem sice zapomněl, že křížení se Starou dálnicí, tak jak jsem ho zakreslil do mapy je úrovňové, a tak jsem byl nucen zajet až na křižovatku, protože podjezd pod silnicí, se kterým jsem si křížení spletl, již beznadějně zarostl.
Po cestě jsem vyrobil něco obrázků, a na konec jsem spláchl prach cesty v právě otvírající hospodě.

Bylo fajn.

Něco málo fotek, které jsou také v mapě.

Mapa plánované i realizované trasy: