Vzpomínka na Sovětský svaz

22. srpna 2016 v 9:18 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Tuhle jsem si vyjel na kole.
Kamenoostrovní prospekt, Bulvár. Zahýbám na postranní alej souběžnou s bulvárem a jedu si…najednou kdesi vzadu zavřeští píšťalka…To už přibíhá hlídač Z prsou se mu derou chroptivé zvuky. Oddychuje s hlasitým funěním. "držte ho!" křičí. *

Tuhle jsem si vyjel na kole.
Ne, nezdá se mi to. Ne nezdá se mi, že jsem hrdina Zoščenkovy povídky Utrpení mladého Werthera. Jen se mi vybavuje několik vět, které jsem před chvílí dopsal.
Vím, že nejsem v Moskvě. Vím, že jedu po zcela prázdné bruslařské dráze v novém Parku Olympia.
Hlídač ve slušivé oranžové vestičce mi vjíždí na dvojkolém motorovém samohybu do cesty a slušnou češtinou s nepřehlédnutelným ruským přízvukem a poněkud útočným akcentem se mě ptá jestli umím česky.Zároveň ukazuje na ceduli. která zapovídá pohyb cyklistů po dráze. Začínám se smát, ale potom mě přemůže vztek. Pronesu několik salonních sprostot se závěrečnou úvahou o neblahém působení národa ruského na osud národa českého v novodobých dějinách a pokračuji dále po zapovězené dráze.

Statečnosti, tvé jméno je zbabělost přicházíš-li s mečem po bitvě, vybavuje se mi jiný citát. Otáčím kolo a vracím se zpět k muži který splnil to, co od něj požaduje zaměstnavatel.
"Znáte Zoščenkovy povídky?" Muž se stejně jako já usměje a přikývne. Zdá se mi, že ve své zemi se živil jinak než zde. Vypravuji úsměvný příběh z moskevského metra kde žena marně se snažící donutit svého opilého muže pokračovat v cestě domů, náhle vykřikne: "Voloďo milice jde!" Muž hbitě vyskočí a nechává se ženou odvést pryč. Navazuji vysvětlením že u nás strážci pořádku nemívají takovou kouzelnou moc.
Snad ruština z úst domorodce, domorodce domorodého v zemi na kterou jeho spoluobčané vesměs dříve pohlíželi jako mnozí z nás na zemi žvýkaček a Coca Coly, snad pochopení, že chápu mimo jiné i právo zaměstnavatele trestat výpovědí neplnění pracovních povinnosti, byt v dané chvíli sebepitomějších, způsobilo, že se rozcházíme bez hněvu, jako lidé nesoucí stejný úděl.

A jak bylo?
Trošku hořce, ale už je to v pořádku, je to pryč. Dnešek i včerejšek

* Michail Zoščenko (1895 - 1958)
Klasik sovětské literatury s pohledem na svět výrazně se lišícím od pohledu stranického aparatčika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama