Květen 2016

Jurij Alexejevič Gagarin

31. května 2016 v 8:39 | Petr Štolfa |  Písmenkování
"Děti, první člověk vyletěl do vesmíru." Tvář učitelky si už nepamatuji, ale pořád ji vidím, jak vybíhá po schůdcích do zahrady mateřské školky. Vidím i sebe, sedícího na pískovišti, jak zvedám hlavu od práce, od nákladního auta s pískem hlaďákem. Vidím ji běžet, mávajíc rukama nad hlavou s nepředstíranou radostí nediktovanou stranickým tajemníkem, ale pouze pocitem svého srdce.

Je to mnoho let. Nic s tím neudělám. Ani dělat nebudu. S časem nic dělat nemohu a s pocitem svého dětství nechci. S pocitem dětského dychtivého očekávání věcí závratných, rezonujících zpěvem písně Gustava Frkala v podání Gustava Broma a v pozdějších školáckých letech kvalifikovaně živených časopisem Abc.

Nerozumím snaze událost alespoň trochu snížit, zesměšnit.
Na její velikosti nic nemění skutečnost, že pozdrav Měsíci předali nakonec po strhujícím sprintu hráči z druhé strany hřiště.
A dopis, ve kterém se Gagarin loučí se svou ženou pro případ, že by se věc nepodařila, dopis psaný pevnými, civilními, gramotnými slovy, nazvat sentimentální?
Jak potom nazvat soudobé hromadně konzumované televizní seriálové hrůzy?
Je to tím, že plivat po druhých dokáží většinou jen ti, kteří sami nedokáží nic, rozumem ani srdcem?

Úspěšně jsem se tomu bránil několik dní. Je to přece pošetilé a hloupé. Dnes jsem ale podlehl. U plotu vilky, která již není školkou, jsem stál několik minut.
Stárnoucí muž s kolem, hledící do zahrady.
Tak na zdraví, Juriji Alexejeviči.

Zimní pohádka

31. května 2016 v 1:04 | Petr Štolfa |  Písmenkování
Snížek a Ledík seděli na podezdívce plotu a kouřili. Nudili se. Ne že by neměli svoje úkoly, ale nějak se jim do nich nechtělo. Ledík měl být na kluzišti, protože začaly zimní prázdniny, a Snížek měl již od kalendářního příchodu zimy pracovat na horách, pravidelně rozmístěn v běžecké stopě.
"Hele, tam někdo jde," zvolal radostně Snížek a ukázal na postavu, která se k nim blížila. Hbitě seskočil s plotu a ulehl na chodník, který zabral v celé jeho šíři.
"Co blbneš?" podivil se znuděně Ledík a po krátké odmlce, kterou vyplnil mocným tahem z cigarety, dodal:
"Nejdřív přece já a ty až na mě, abych nebyl vidět, né, vole."
Snížek jen na půl úst odvětil:
"No jo, já už se nemůžu dočkat. Tak dělej!"
Ledík rychle dokouřil a odhodil zbytek cigarety daleko do trávníku. Snížek mezitím vstal s chodníku, počkal, až si Ledík lehne na jeho místo, a následně ho celého zakryl. Oba darebové se ještě chvíli vrtěli ve snaze zaujmout co nejakčnější polohu a poté ustrnuli v mrazivé nehybnosti.
Chodec se nezadržitelně přibližoval.

České dráhy I

31. května 2016 v 0:57 | Petr Štolfa |  ČD
Pokud budete cestovat vlakem, bude se možná hodit:

160604 Náměšťsko

31. května 2016 v 0:04 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Vladimír načrtl na sobotu 04.06.2016 okružní trasu z Náměšti do Náměšti.
Vladimír kraj zná, tak pro tentokrát jistě neskončíme v Rakousku, ani v Polsku.
Bude fajn

A jak bylo?
Vladimírova trasa překonala moje očekávání. Kraj je půvabný, a rád se sem budu vracet. Je-li cesta doplněna v přiměřených intervalech osvěžením, tak jak se dělo, tak menší kopce, které se nám občas postavily do cesty neměly šanci nad námi zvítězit.
Olga, tak jak slíbila, zařídila zase skvělé počasí. Několik kapek na začátku cesty se leklo našeho odhodlání, a závěr trasy, zkropený asi hoďku před našim průjezdem, byl důkazem, že Olga měla věc pevně ve svých rukách.
Zkrátka, Olga i Vladimír umí.
Bylo víc než fajn.

Děkuji za skvělý den.

Několik fotek je tady:

Pokud vás zájímá trasa kudy jsme jeli, tak ta je pro změnu zde:


160528 Signálka

30. května 2016 v 23:45 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

v sobotu 28.05.2016 pojedu po bývalé signálce podél hranic s Rakouskem,z Hrušovan do Břeclavi.
Cesta je asfaltovaná a vede po strážní cestě u bývalých zátarasů, nebo po méně frekventovaných silnicích. Ćást u Jevišovky, kterou jsem nedávno prošel, je opravená včetně mostu, a dá se předpokládat, že obdobná situace bude i jinde.
Podle času který budeme mít před Břeclavi, můžeme město objet po zelené turistické značce přes Pohansko.
Kdo máte chuť, pojeďte se mnou, rád vás uvidím.
Bude fajn.

A jak bylo?
U vlaku jsme se sešli Jirka, Honza, a já. Pravda, Honza nevzrušeným krokem dorazil takřka až v okamžiku určeného odjezdu vlaku, ale nastoupili jsme všichni.
Po opravené signálce jsme dojeli do Březí, kde na nás čekali Růženka a Míra. Elektrokolo, které Míra sedlá, se mi zdálo nekalým konkurentem, ale když kontakt zazlobí, a je nutné vést nepracující nadváhu stroje, je Mírův výkon obdivuhodný. Po obědě v Sedlci se Růženka s Mírou vrátili zpět k autu, a my jsme pokračovali dál v cestě.
Stárnou nejen lidé ale i mapy. Podle té moji z roku 1997 jsme neplánovaně dorazili do Rakouska. Zdravotně nepojištěni, jsme zemi raději stejnou cestou rychle opustili.
Jirka s Honzou svižným přesunem po silnici z Valtic pokračovali přímo do Břeclavi, a já, kterému se nechtělo zkrátit si krásný den, jsem si cestu prodloužil lesem.
Bylo fajn.

Trasa:


160521 Cesta na jih II

30. května 2016 v 23:24 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté

v sobotu 21.05.2016 vyjíždím opět na jih. Pojedu zase podle Svratky.Tentokrát se ale nechci k řece zcela tisknout, ale pojedu většinou po zpevněných cestách.
Z Vranovic, z místa kam jsem minule dojel, se chci dostat do Břeclavi.
Kdo máte chuť, pojeďte se mnou, rád vás uvidím.
Bude fajn.

A jak bylo?
S Jirkou a Honzou jsme v úvodu zamířili na hráz Svratky. Mokrá travička za týden dosáhla místy až metrové výše, a tak byť s námi nejela žádná Anička Dušička, čižmičky jsme si nejen zarosili, ale úplně promočili. Raději jsme proto dál jeli po asfaltu, a lákavé cesty terénem jsme se vzdali. Ale přesto:
Nepřekvapí, že bylo fajn.

Trasa:


160514 Cesta na jih

30. května 2016 v 22:03 | Petr Štolfa |  Bylo
Kolistky a kolisté,

Po delší době se vracím k jízdě na kole.
V sobotu vyjíždím na jih. Chci jet podle Svratky. Kam dojedu nevím, ale vím, že existuje možnost vrátit se případně vlakem. Svítíčko ještě nepřipaluje, a proti případnému májovému deštíku se osvědčila pláštěnka.
Kdo máte chuť, pojeďte se mnou, rád vás uvidím.
Bude fajn.

A jak bylo?
Osamocen jsem vyjel, i dojel do cíle. Co nejtěsnější přiblížení k řece, si sice vybralo svoji daň, ale upadl jsem na mokré trávě pouze dvakrát. Také zablácení těla i stroje bylo přijatelné.
Nebezpečnější situaci jsem zažil na asfaltu v oboře, kdy mě bezohledně zprava předjel malý nezbeda s dvěma páry tykadel na hlavě a s domem na zádech. Uličník! Ale jinak:
Skutečně, bylo fajn.

Trasa: